Vymezení znásilnění v trestním zákoníku se změní ze silou vynuceného na nesouhlasný pohlavní styk. Zpřísnění legislativy podle principu „ne znamená ne“ začne platit od ledna. Zákon v pátek podepsal prezident Petr Pavel, o jehož podpisu informoval Hrad. Předloha upravuje také pohled na sexuální praktiky s dětmi do dvanácti let věku. Soudy by je měly vždy pokládat za znásilnění nebo sexuální útok, nikoliv za mírněji trestné pohlavní zneužití.
Znásilněním bude nesouhlasný pohlavní styk. Novelu podepsal prezident Pavel
Nesouhlas s pohlavním stykem by oběť nemusela projevit podle novely pouze slovem, ale postačilo by gesto, pláč nebo zaujetí obranné pozice. Předloha počítá také s bezbranností oběti, kdy není schopná projevit nebo utvářet svou vůli z určitého objektivního důvodu, třeba kvůli nemoci, spánku, duševní poruše, silné opilosti, spoutání a zdravotnímu postižení.
Trestný čin znásilnění bude podle předlohy nově zahrnovat pouze soulož a jiné penetrační činy. Méně závažné sexuální praktiky bude v trestním zákoníku zahrnovat nový samostatný čin sexuální útok. Použití zbraně povede u sexuálního útoku i u znásilnění podle novely k vyšší trestní sazbě. Sexuální nátlak má patřit mezi činy, jejichž nepřekažení je trestné, obdobně jako nepřekažení pohlavního zneužití. Skutková podstata sexuálního nátlaku se rozšíří o zneužití něčí tísně.
Pojetí trestného činu znásilnění podle principu „ne znamená ne“ pokládá ministerstvo spravedlnosti za přiléhavější než pojetí založené na chybějícím aktivním souhlasu s pohlavním stykem. Některé státy koncept „ano znamená ano“ uplatňují.
Podporovatelé změny trestního vymezení znásilnění argumentovali zlepšením postavení obětí. Dosavadní přístup, který definuje znásilnění použitím násilí nebo zneužitím bezbrannosti, vedl podle nich k tomu, že většinu znásilnění oběti vůbec nehlásí.
Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech šestnáct evropských států. Pojetí „ano znamená ano“ uplatňují Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce.
