Před 78 lety přišla odbojová organizace Obrana národa o svého prvního velitele. Josefa Bílého chytili nacisté. Často lze narazit na informaci, že se tak stalo v Chlumu u Třeboně, kde se skrýval. Podle nových údajů jej ale gestapo našlo v turistické chatě na Vysočině, když se pokoušel dostat z protektorátu.
„Půjdu, až dopiju sklenici,“ řekl generál Bílý gestapákům, když ho našli na Harusově kopci
UDÁLOSTI: Josefa Bílého zatklo gestapo před 78 lety na Harusově kopci (zdroj: ČT24)
Obrana národa byla významnou protinacistickou odbojovou organizací, okupanti ji ale dokázali rozkrýt a opakovaně zdecimovat. Josef Bílý – penzionovaný armádní generál předválečné československé armády – byl nejprve členem skupiny známé jako Rada starších, která založení Obrany národa iniciovala. Později se stal velitelem této organizace. Brzy se ale v té době již sedmašedesátiletý generál musel začít skrývat.
Na útěku byl Bílý od podzimu 1939 zhruba rok. Dosavadní přesvědčení, že jej gestapo dopadlo na Třeboňsku, kde pobýval, však zřejmě není správné. Chytili ho, až když se pokusil protektorát opustit.
V listopadu 1940 zamířil Josef Bílý na Českomoravskou vrchovinu. Vystoupal na Harusův kopec, který je nedaleko Nového Města na Moravě, a usadil se v turistické chatě, která nahoře stála. „Čekal na zprávu, že ho odtud někdo po ročním útěku konečně dostane do exilu,“ popsal Bílého prasynovec Karel Bergl. Josef Bílý zřejmě doufal v útěk tzv. balkánskou cestou přes Maďarsko a Jugoslávii.
Místo člověka, který by ho odvedl, však dorazilo zatýkací komando gestapa, které turistickou chatu obklíčilo a pro generála si přišlo. „Prý zůstal sedět, dlouho jim nic neřekl. Až po chvíli jim suše odpověděl: 'Pánové, já s vámi půjdu, ale až dopiju sklenici',“ citoval svého prastrýce Karel Bergl.
A tak se 14. listopadu 1940 stal velitel Obrany národa vězněm. Nebylo to naposledy, nacisté dokázali dopadnout i tři Bílého nástupce – Bedřicha Homolu, Zdeňka Nováka a Františka Bláhu.
Josef Bílý se pak stal jednou z prvních obětí Reinharda Heydricha. Ten nařídil Bílého smrt den po svém příjezdu do Prahy – 28. září 1941.
Skončilo tak možná nejslavnější období Obrany národa, která původně měla být skutečnou podzemní armádou. Měla sílu 90 tisíc mužů, kteří měli vystoupit proti Němcům ve chvíli, kdy ti zaútočí na Polsko.
„Vznikla bezprostředně po okupaci českých zemí s představou, že v blízké době vypukne válka,“ upřesnil Karel Straka z Vojenského historického ústavu. V době, kdy válka s Polskem skutečně začala, ale již byla infiltrována gestapem a k plánovanému vojenskému vystoupení nedošlo.
„Ať žije Československo, psi, palte,“ byla poslední slova generála Bílého, která pronesl v bývalé jízdárně kasáren v Ruzyni. Vedle něj ve stejnou chvíli zahynul i další hrdina odboje Hugo Vojta.
Budoucí armádní generál se narodil 30. června 1872 v Ochozu na Písecku a svůj život spojil s armádou hned po ukončení základní školní docházky; ještě za monarchie vychodil ve středomořském Terstu kadetní školu pro pěchotu císařské armády a nastoupil k haličskému pěšímu pluku v Tarnapolu, po absolvování vídeňské vojenské vysoké školy přednášel taktiku a jako velitel praporu se pod císařskou zástavou zúčastnil první světové války na východní i italské frontě.
V armádních řadách Bílý setrval i se vznikem republiky; krátce sice působil v Českých Budějovicích, vojenské povinnosti ho ale záhy znovu povolaly na východ – nejprve do podkarpatského Užhorodu, poté do Frýdku. V prosinci 1921 byl povýšen do hodnosti generála (o deset let později armádního generála) a od konce dvacátých let do poloviny třetí dekády velel českému Zemskému vojenskému velitelství. V roce 1935 odešel do výslužby, doba ale nakonec rozhodla jinak.
Do protinacistického odboje se zapojil bezprostředně po vyhlášení protektorátu a zasedl v takzvané Radě starších, kterou tvořili generálové Alois Eliáš nebo Sergěj Ingr. Právě skupina vrcholných armádních důstojníků dala podnět k vytvoření hlavní české odbojové organizace Obrana národa – a Bílý se stal jejím hlavním velitelem.
Významně se tak podílel na vytvoření konspirační sítě, budování tajných skladů zbraní, udržování kontaktu se zahraničním odbojem a přípravě na vojenský odpor proti nacistům v očekávaném závěru války.
Razie gestapa cílené na český podzemní zdroj Bílému ovšem dovolily řídit tuzemský odboj jen omezený čas; od prosince 1939 se musel stáhnout do ilegality, v listopadu o rok později ho gestapo zatklo a arestovalo na Pankráci a v Terezíně. Poté, co se vlády nad protektorátem ujal „kat českého národa“ Reinhard Heydrich a rozhodl se zlomit tuzemský odpor, vyhlásil výjimečný stav a ortel smrti vynesl nad řadou českých odbojářů, včetně generála Bílého.
Pro údajnou přípravu velezrady ho nacistické jednotky 1. října 1941 zastřelily v ruzyňských kasárnách. Dva dny po Heydrichově nástupu k moci. Bílý na popravišti odmítl pásku přes oči a jeho poslední slova – vedle provolání k Československu – měla znít: „Psi, palte!“
Generál Josef Bílý