Bílý proti hnědým. V Praze odhalili pamětní desku hrdinovi druhého odboje

Armádního generála Josefa Bílého, kterého nacisté popravili po nástupu Reinharda Heydricha v roce 1941, a odbojovou organizaci Obranu národa nově připomínají pamětní desky v Mikulandské ulici na Praze 1. Jméno Bílého, který dostal na začátku letošního roku čestné občanství Prahy 1 in memoriam, nese také pasáž v budově na rohu ulic Národní a Mikulandské, kde generál několik let žil a spoluzaložil Obranu národa.

Důležitost připomínky hrdinů, kteří bojovali proti nacismu, zdůraznil na slavnostním shromáždění starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký (TOP 09). „Ti si zaslouží naši úctu neustále, protože oni se právě zasloužili o současnost, o to, že žijeme v relativním blahobytu a ve společensky stabilizovaných poměrech, kde si národ sám může rozhodovat sám o sobě, o své budoucnosti,“ prohlásil.

„Už jsme si mnohokrát připomínali, že díky legionářům jsme měli dříve armádu než republiku, ale díky Josefu Bílému a jeho přátelům, kolegům a spoluvojákům dokonce v době, kdy v březnu 1939 zaniklo Československo, (…) nikdy nezanikla československá armáda,“ řekl historik Vojenského historického ústavu Jindřich Marek.

Odbojová organizace totiž vysílala vojáky do zahraničí (v dubnu 1939 například vytvořili skupinu československé armády v Polsku), a protože vznikla z iniciativy vysokých důstojníků, byla od počátku koncipována jako vojenská; původní ambicí bylo vybudovat podzemní armádu směřující k celonárodnímu povstání.

Postupem času (a vlivem německých represí) se činnost Obrany národa soustředila na zpravodajskou spolupráci s exilem, sabotáže a diverzi. V jejím rámci tak působila i slavná skupina podplukovníků Josef Mašín, Josef Balabán a Václav Morávek známá jako Tři králové. A na počátku všeho stál mimo jiné právě Josef Bílý.

Pamětní deska v nové pasáži Josefa Bílého
Zdroj: ČT24

Ve službách císařství i republiky

Budoucí armádní generál se narodil 30. června 1872 v Ochozu na Písecku a svůj život spojil s armádou hned po ukončení základní školní docházky. Ještě za monarchie vychodil ve středomořském Terstu kadetní školu pro pěchotu císařské armády a nastoupil k haličskému pěšímu pluku v Tarnapolu, po absolvování vídeňské vojenské vysoké školy přednášel taktiku a jako velitel praporu se pod císařskou zástavou zúčastnil první světové války na východní i italské frontě.

V armádních řadách Bílý setrval i se vznikem republiky. Krátce sice působil v Českých Budějovicích, vojenské povinnosti ho ale záhy znovu povolaly na východ – nejprve do podkarpatského Užhorodu, poté do Frýdku. V prosinci 1921 byl povýšen do hodnosti generála (o deset let později armádního generála) a od konce dvacátých let do poloviny třetí dekády velel českému Zemskému vojenskému velitelství. V roce 1935 odešel do výslužby, doba ale nakonec rozhodla jinak. 

Do protinacistického odboje se zapojil bezprostředně po vyhlášení protektorátu a zasedl v takzvané Radě starších, kterou tvořili i generálové Alois Eliáš nebo Sergěj Ingr. Právě skupina vrcholných armádních důstojníků dala podnět k vytvoření hlavní české odbojové organizace Obrana národa – a Bílý se stal jejím hlavním velitelem.

Významně se tak podílel na vytvoření konspirační sítě, budování tajných skladů zbraní, udržování kontaktu se zahraničním odbojem a přípravu na vojenský odpor proti nacistům v očekávaném závěru války.

Video Události
video

Archivní reportáž: Příběh generála Bílého

„Psi, palte!“

Razie gestapa cílené na české podzemí Bílému ovšem dovolily řídit tuzemský odboj jen omezený čas; od prosince 1939 se musel stáhnout do ilegality, v listopadu o rok později ho gestapo zatklo a arestovalo na Pankráci a v Terezíně. Poté, co se vlády nad protektorátem ujal „kat českého národa“ Reinhard Heydrich a rozhodl se zlomit tuzemský odpor, vyhlásil výjimečný stav a ortel smrti vynesl nad řadou českých odbojářů, včetně generála Bílého.

Pro údajnou přípravu velezrady ho nacistické jednotky 1. října 1941 zastřelily v ruzyňských kasárnách. Dva dny po Heydrichově nástupu k moci. Bílý na popravišti odmítl pásku přes oči a jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“

Generál Bílý měl v metropoli dosud jedinou pamětní desku, a to ve Verdunské ulici v pražském Bubenči, kde žil do roku 1937 se svou ženou. V lednu mu bylo uděleno posmrtně čestné občanství Prahy 1. Poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS) navrhla Bílého na státní vyznamenání Řád Bílého lva. Návrh prošel Poslaneckou sněmovnou a teď má nominaci v rukou prezident.