Od prvního internetového připojení z tuzemska uplynulo 30 let. Vědci z ČVUT, tehdy ještě v Československu, se při něm spojili se svými rakouskými kolegy. Získat potřebný počítač jim předtím trvalo několik měsíců a rektor univerzity se musel zavázat, že vybavení nebudou používat k vývoji jaderných zbraní. Internet se pak začal rozšiřovat i mimo univerzitní kruhy, loňský rok bylo k síti připojeno 83 procent českých domácností.
E-mail, sociální sítě, zprávy i vysílání v mobilu, ale také nakupování, vyhledávání v jízdních řádech nebo on-line bankovnictví jsou dnes běžné součásti života. Stojí na síti internet. Jeho začátky si řada lidí spojí s vytáčeným připojením. Z dnešního pohledu bylo takové připojení pomalé, nespolehlivé a drahé. Ale otevřelo možnosti pro širokou veřejnost.
Úplný začátek byl na ČVUT v Praze. V neděli uběhne třicet let od chvíle, kdy se Čechoslováci poprvé spojili s někým přes internet, a to s vědci na Keplerově univerzitě v Linci.
Jejich cílem bylo, aby náklady na odeslání jednoho e-mailu byly srovnatelné nebo nižší než odeslání jednoho dopisu poštou. Spojení měl na starosti Jan Gruntorád, dnes přezdívaný otec českého internetu. „Počítač IBM měl rozměry zhruba jeden na dva metry, byl jeden a půl metru vysoký a vážil jednu tunu,“ popsal Gruntorád stroj, přes který se první spojení uskutečnilo.
Potřeba byl mimo jiné i komunikační panel a směrovač, pro který museli odborníci získat speciální povolení. „Pan rektor ČVUT musel podepsat formuláře licenčního řízení, že tento směrovač zůstane pouze na adrese uvedené v licenčním řízení a že nebude využit k vývoji chemických a jaderných zbraní,“ přiblížil dnešní emeritní ředitel sdružení CESNET.
Po měsíce trvajících jednáních přístroj konečně dorazil. Ale bez kabelu. Vědci jej tak nemohli použít. „Jeden z kolegů se na to podíval a řekl: Kluci, počkejte já bych zkusil něco vymyslet. Sehnal konektory a do večera kabel udělal,“ nastínil Gruntorád.
Jen pár metrů od místa prvního internetového spojení teď neustále protéká obrovské množství dat. Před 30 lety by obyčejná fotka z telefonu, která má 2 MB, tekla přes internet 28 minut a zároveň by síť nikdo nemohl využívat k ničemu jinému. Dnes takový soubor dojde na druhou stranu k jinému uživateli za pouhých 160 miliontin sekundy. Rozdíl je i v infrastruktuře a posunula se také kapacita sítě i celé technologie.
První zrušenou doménou byla ta s koncovkou .cs
Internet se v Československu rozšiřoval postupně. Byly na něm na začátku hlavně texty, obrázky byly jen výjimečné. Nebylo totiž možné přenášet tolik dat.
V roce 1992 bylo aktivních asi čtyřicet domén, v letech 1993 až 1994 asi 114. Doména .cs se používala i dlouho po rozdělení republiky a byla to také historicky první zrušená doména. Dnes je domén s koncovkou .cz zaregistrovaných víc než 1,4 milionu. V průměru ji tak má skoro každý sedmý obyvatel. Denně přibývají stovky dalších.
Hlavně ale přibývají uživatelé. Zatímco před 17 lety bylo k internetu připojených jen asi 19 procent domácností, loni to bylo 83 procent. Roste i objem spotřebovaných dat, během posledních deseti let více než desetinásobně.
Ještě v roce 1994 stálo nejrychlejší připojení pro firmy skoro 60 tisíc korun. V Česku ceny v podstatě diktoval v té době monopolní Telecom. Internet vedl přes telefonní linky, a cena tak závisela i na jejich vytíženosti. I tak šlo na tehdejší poměry o velké částky. Když chtěl Telecom zvednout poplatky o 60 procent, došlo i na protesty. V polovině devadesátých let se do sítě začaly připojovat první společnosti, které pak službu zpřístupnily více lidem.
