Překážkou pro stíhání a trestání pachatelů sexuálního násilí je zejména krátká promlčecí doba. Shodli se na tom ministr školství a někdejší děkan plzeňské právnické fakulty Vladimír Balaš (STAN) a advokátka z organizace proFem Veronika Ježková. V Událostech, komentářích diskutovali o problematice trestání sexuálního násilí v den, kdy začal soud s bývalým poslancem, který je z takových činů obžalován. Předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová Trlicová má ovšem problém se zvažovanými změnami legislativy, která by redefinovala pojem znásilnění. Domnívá se, že nebude autorita, která by určila, kdo má pravdu.
Pro trestání sexuálního násilí je hlavní problém krátká promlčecí lhůta, shodli se právníci
Události, komentáře: Postoj k sexuálnímu násilí (zdroj: ČT24)
Podle Veroniky Ježkové, která působí v organizaci proFem pomáhající obětem sexuálního a domácího násilí a je ředitelkou Pro bono aliance, v níž se sdružují právníci specializující se na ochranu lidských práv, motivovala kauza bývalého poslance Dominika Feriho k častějšímu ohlašování sexuálního násilí. Feri je nyní před soudem, který teprve rozhodne, zda se dopustil znásilnění a pokusu o něj, z čehož je obžalován.
Samotné zveřejnění příběhů žen, které ho z násilí vinily, přispělo podle Ježkové k tomu, že mezi lety 2020 a 2021 (kdy se případ dostal na veřejnost) vzrostl počet hlášených případů o deset procent. „Je to velký posun. Pro nás jako organizaci, které pracujeme s oběťmi trestných činů sexualizovaného násilí, je desetiprocentní nárůst oznamování enormní,“ podotkla.
Za zásadní překážku pro potrestání pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů považuje advokátka krátkou promlčecí lhůtu. Podobně smýšlí ministr školství Vladimír Balaš. Poukázal, že například ten, kdo se stane obětí na počátku vysokoškolského studia, má pochopitelně v dalších pěti letech obavy cokoli oznamovat.
Sex bez souhlasu druhé strany
Diskutuje se nyní o změně legislativy, která by nově definovala znásilnění jako sex bez souhlasu druhé strany. Podle ministra „by bylo dobře podívat se, jak to funguje v zemích, kde takové ustanovení už mají“, ale principiálně proti redefinici znásilnění není. Podle Veroniky Ježkové je nyní znásilnění definováno podstatně přísněji. Trestný čin se stává, když je sex vynucen násilím nebo pohrůžkou násilí.
„My netrestáme sex bez souhlasu. My trestáme násilí, respektive pohrůžku násilím, pohrůžku jinou těžkou újmou. Nezaměřujeme se na to, že někdo s pohlavním stykem nesouhlasí. To je potřeba změnit,“ shrnula Ježková.
Nad takovou redefinicí se ale pozastavila předsedkyně Aliance pro rodinu Jana Jochová Trlicová. „Řešíme něco, co se týká intimity dvou lidí. Kdo bude posuzovat, jestli ke znásilnění došlo, kdo bude posuzovat souhlas?“ podotkla. Podle Ježkové ovšem i nyní bývají případy vystavěné hlavně na výpovědích obou aktérů.
Násilím sexuálním a také domácím se zabývá i Istanbulská úmluva. Je to dokument, který ratifikovala většina evropských zemí, Česko však ne. Důrazně se proti ní vymezila Jochová Trlicová. „Násilí je tam podmíněno genderově a výklad pojmu gender je velmi sporný. Nevíme, co to přesně definuje, náš právní řád to nezná,“ uvedla.
Nelíbí se jí také, že Istanbulská úmluva předpokládá, že potenciálními násilníky jsou především muži. „Obsahuje pasáž, kde chce, aby ve školách byli chlapci zbavováni maskulinity. Lze výklad takto použít,“ poznamenala. „Nechci, aby to všechno odnášeli jenom muži, protože já mám muže ráda. Nerada bych, aby se pak cítili, že jsou považováni za primární násilníky,“ dodala. Domnívá se, že na ratifikaci není shoda „ani v právnické obci“.
Podle Balaše ale právě tak, že pachateli sexuálního násilí jsou převážně muži, vypadají statistiky. „Vypovídají o tom, že něco na genderově motivovaném sexuálním násilí je. Většina pachatelů jsou muži od 20 do 30 let – asi 75 procent. V tom ohledu to není nic objevného a v tom to zkrátka je,“ upozornil.
Veronika Ježková vnímá ale Istanbulskou úmluvu i jako symbol. Zásadní legislativní změny podle ní s její ratifikací nebudou nutné. „Je to vzkaz obětem, jsme stát, který stojí za oběťmi trestných činů, ať se jedná o sexualizované násilí, domácí násilí a podobně. Je to věc, která pomůže rozvíjet pomoc obětem,“ podotkla.
Jochová Trlicová se nedomnívá, že by takový symbol něco změnil. Úmluvu charakterizovala jako „cár papíru“, který podle ní staví muže a ženy proti sobě. „Jde o to, že muži a ženy se mají učit spolupracovat. Tato úmluva vnímá to, že je nepřátelství mezi nimi. To je špatný signál, který vnášíme do společnosti. Máme pěstovat prevenci a primární prevence, rodičovská výchova muže a ženy, dětí, je naprosto zásadní pro to, abychom vychovali zdravou generaci dětí, které nebudou páchat násilí,“ apelovala.
Debata o obtěžování na vysokých školách
Pro ministra školství je podstatné, že se nyní začíná častěji hovořit i o sexuálním obtěžování a násilí na vysokých školách. Byť je přesvědčen, že ministerstvo nemůže – s ohledem na autonomii univerzit – udělat mnoho, považuje za důležité o takových rizicích poučit děti již dříve, než se na vysokou školu dostanou.
„Jedna z možností je začít seznamovat děti s tím, že se něco takového může dít – nějakou vhodnou formou – už na základních školách. Zrovna revidujeme rámcové vzdělávací programy.“ „Také o tom, že to nemají tajit, ale že se mají někomu svěřit,“ řekl.
Výhrady proti tomu má Jana Jochová Trlicová. Obává se, že by takové vzdělávání nemuselo skončit u osvěty o hrozbě sexuálního násilí a dojde například i na zpochybnění pohledu na manželství jako svazek muže a ženy. „Existuje i konzervativní pohled na svět a ministerstvo školství mu teď vůbec nedává prostor. Spolupracuje jenom se spolky, které to vidí jedním způsobem,“ uvedla.