Desítky lidí se v pátek přišly do Nové obřadní síně na Olšanských hřbitovech rozloučit s Vojmírem Srdečným, posledním přeživším z koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Srdečný zemřel v pondělí 19. srpna ve věku 99 let. Smuteční hosté připomněli nejen jeho minulost za války, ale také jeho profesi učitele a doktora i usilovnou práci ve prospěch tělesně postižených.
Přežil koncentrační tábor a celý život pomáhal. Lidé se loučili s Vojmírem Srdečným
Vojmír Srdečný se narodil 6. října 1919 v Albrechticích nad Orlicí ve východních Čechách. V roce 1939 se přihlásil do Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy, kam byl přijat. V Praze bydlel na Švehlově koleji, jeho studium ale přerušila válka.
Podle projektu Paměti národa byl Vojmír Srdečný posledním přeživším z koncentračního tábora Sachsenhausen. Uvězněn v táboře byl během zavírání vysokých škol v roce 1939. Nacistická vláda v tu dobu reagovala na demonstrace studentů po pohřbu Jana Opletala.
Vysoké školy se uzavřely a studenti vystupující na odpor byli zatčeni a odvedeni do koncentračních táborů. V Sachsenhausenu bylo během 17. listopadu uvězněno zhruba 1200 studentů. Jedním z nich byl i Srdečný, kterého Němci zajali přímo v jeho bytě na Švehlově koleji. V Sachsenhausenu strávil zhruba třináct měsíců.
I tělesně postižení mohou sportovat
Po propuštění a návratu do Albrechtic v prosinci 1940 pracoval jako praktikant v pojišťovně a po dvou letech byl nuceně nasazen ve fabrice v Holicích. Po válce se začal věnovat tělesné výchově a rehabilitaci. Věnoval se především práci s tělesně postiženými a v roce 1947 nastoupil do Rehabilitačního ústavu v Kladrubech.
Na pátečním smutečním obřadu hosté připomněli i jeho důležitou roli při vzniku Kladrubských her. Impulsem pro ně bylo Srdečného setkávání s pacienty upoutanými na vozíčku, kteří se sice úspěšně rehabilitovali, ale nesportovali. Vojmír Srdečný se proto rozhodl vytvořit příležitost pro sportování handicapovaných.
V roce 1949 musel z Kladrub odejít, uplatnění našel záhy jako rehabilitační pracovník ve státních lázních Velké Losiny, kde se věnoval léčbě pacientů s následky po dětské obrně. Roku 1959 se do Kladrub vrátil.
Srdečný byl také předsedou svazu tělesně postižených sportovců a přes 30 let působil na pedagogické fakultě v Hradci Králové. Za celoživotní pedagogickou činnost a rozvoj sportu pro handicapované získal letos v květnu od královéhradecké radnice Cenu Dr. Františka Ulricha.
Vojmír Srdečný byl mimo jiné předsedou historické skupiny 17. listopad 1939 v Českém svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) a v dubnu roku 2010 se stal členem Mezinárodního výboru Sachsenhausen. Tvořil mimo jiné evidenci studentů, kteří s ním byli uvězněni.
Každoročně se 17. listopadu účastnil pietního aktu u Hlávkovy koleje, kde si lidé připomínají uzavření vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 a smrt studena Jana Opletala a dalších umučených a popravených studentů. Loni se Srdečný setkání neúčastnil ze zdravotních důvodů.
