Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil stíhání někdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše, bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala a exministra vnitra Vratislava Vajnara. Klade jim za vinu zneužití pravomoci, a to v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích. Předseda KSČM Vojtěch Filip stíhání označil za „náhradní téma, když pravicové opozici chybí něco jiného, čím by oslovila“.
Policie obvinila Jakeše a Štrougala kvůli střelbě na československých hranicích
Události: Policie obvinila Jakeše a Štrougala kvůli střelbě na československých hranicích (zdroj: ČT24)
Dozorující státní zástupce Tomáš Jarolímek doplnil, že stíhání se opírá o nově nalezené archiválie. Všichni tři muži jsou stíháni na svobodě. V případě prokázání viny jim hrozí od dvou do deseti let vězení.
Kriminalisté tvrdí, že kvůli nečinnosti tří funkcionářů bylo od března 1976 do konce roku 1989 zastřeleno či roztrháno psy devět lidí, kteří se snažili překročit československé hranice, a nejméně dalších sedm lidí bylo zraněno. K roku 1976 vztahuje policie počátek trestné činnosti proto, že tehdy vstoupil v platnost Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který každému člověku zaručoval právo svobodně opustit kteroukoliv zemi včetně vlasti.
„Trestnost činu se posuzuje vždy podle toho zákona, který je účinný v době, kdy byl čin spáchán. Odpovědnost těch konkrétních pachatelů má být dána tím, že oni nevyužili své pravomoci a svého oprávnění užívání zbraní, které bylo namířeno proti tomuto článku, fakticky zastavit,“ vysvětlil advokát a člen Unie obhájců Ondřej Múka.
„Byli si vědomi toho, že na státních hranicích Československé socialistické republiky dochází k používání střelných zbraní ze strany příslušníků Pohraniční stráže proti osobám, které se státní hranice snaží neoprávněně překročit za účelem opustit Československou socialistickou republiku. I přes to ze své pozice vedoucích představitelů Československé socialistické republiky nepřijali žádné opatření, kterým by používání střelných zbraní zabránili,“ uvedl šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek.
Mohli změnit předpisy
Jakeš i Štrougal byli členy předsednictva KSČ. Podle kriminalistů měli změnit právní předpisy, které zmíněné použití střelných zbraní umožňovaly. „Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa mělo prokazatelný přímý vliv na členy vlády Československé socialistické republiky a mohlo jim ukládat pokyny, jaké právní předpisy upravit či přijmout, což i v oblasti ochrany státních hranic opakovaně činilo, nikoli však k zabránění použití střelných zbraní,“ konstatoval Lelek.
Dále upozornil, že Vajnar měl jakožto federální ministr vnitra ve své kompetenci upravovat nařízeními a rozkazy práva a povinnosti příslušníků Pohraniční stráže, a to včetně oprávnění užít zbraň.
Trestní oznámení padlo před dvěma lety
Obvinění je podle státního zástupce Jarolímka výsledkem prověřování trestního oznámení, které před dvěma lety podala Platforma evropské paměti a svědomí. Ta se zabývá objasňováním zločinů totalitních režimů. „Trestní stíhání bylo zahájeno poté, co byly nalezeny klíčové archivní dokumenty, které prokazují, že obvinění byli informováni o střelbě na hranicích a že přímo dávali pokyny ministrům, jaké právní předpisy mají přijmout,“ uvedl.
Jarolímek doplnil, že aktuální stíhání má souvislost s trestním řízením vedeným ve Spolkové republice Německo. „Vytvořili jsme s německými prokurátory společný vyšetřovací tým a inspirovali se jejich případy z devadesátých a nultých let,“ vysvětlil.
Mezi lety 1976 až 1989 zemřelo na hranicích devět lidí, sedm bylo zraněno (zdroj: ČT24)
Platforma se před dvěma lety obrátila na bavorské úřady, kteří teď vyšetřují někdejší členy Ústředního výboru Komunistické strany Československa a příslušníky komunistické Pohraniční stráže kvůli údajným vraždám čtyř občanů komunistické Německé demokratické republiky, kteří byli v letech 1967 až 1986 na útěku do tehdejšího západního Německa a Rakouska. Na základě toho byl později vytvořen společný německo-český vyšetřovací tým.
„Původně jsme tam měli 67 mužů. Odhaduji, že je jich dnes na živu tak padesátka. To, že stíhají jen tři, je pro mě málo,“ reagovala spoluautorka trestního oznámení Neela Winkelmannová. Přesto považuje aktuální zprávu o stíhání tří bývalých politiků za průlom. „Oni skutečně nesou plnou zodpovědnost za režim střežení státních hranic a střílení civilistů,“ dodala.
Prokázat odpovědnost vrcholných politiků je něco jiného než ukázat na pohraničníky, kteří stříleli. Odsouzeno zatím bylo jen minimum lidí, kteří byli stíháni za zločiny minulého režimu: jenže demokratický režim pracuje s jinými nástroji než diktatura… V tomto případě je důležité ukázat, že lidé jsou vždy odpovědní a nemohou se vymlouvat na okolnosti, v nichž žijí.
Mluvčí státního zastupitelství v bavorském Weidenu Gerd Schäfer, jehož úřad vyšetřování na německé straně vede, řekl, že ve spolkové republice zatím vyšetřování uzavřeno není. Jak dlouho ještě může trvat, nebyl schopen odhadnout. Je podle něj ale možné, že německá strana využije případné výslechy podezřelých z Česka.
Ředitel platformy Peter Rendek uvedl, že je k otevření otázky železné opony na československých hranicích inspirovaly německé procesy z 90. let, ve kterých byli odsouzeni pachatelé i z vedení německé komunistické strany. „Vzali jsme tento model a jdeme obdobným způsobem,“ podotkl. „Domníváme se, že tady je velký dluh vůči těm obětem, těm lidem, kteří se snažili žít ve svobodné společnosti. Musíme se podívat i na ty pachatele, kteří tento mechanismus vytvořili, podporovali a znemožňovali lidem svobodně odejít ze země,“ dodal k podání trestního oznámení.
Historik Matějka: Člověk je vždy odpovědný za své činy, to je důležité připomínat (zdroj: ČT24)
Nikdy není pozdě, řekl Fiala. Je to gesto, reagoval Ovčáček
Podle předsedy opoziční ODS Petra Fialy mělo stíhání začít dříve. „Na spravedlnost není nikdy pozdě,“ uvedl.
Podobně se na Twitteru vyjádřil i bývalý předseda opoziční TOP 09 a exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. „I třicet let po pádu komunismu má vypořádání se s minulostí a nalezení spravedlnosti smysl,“ napsal.
Předseda KSČM Filip uvedl, že se policisté již dříve pokusili o stíhání Jakeše i Štrougala. „Jedno bylo zastaveno, druhé soud odmítl,“ uvedl. Je podle něj na členech někdejší vlády Československé socialistické republiky, aby se s tím vypořádali. Oba mají své advokáty, poznamenal.
Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček kritizoval to, že stíhání přichází až nyní, jeho zahájení dal do souvislosti s 30. výročím sametové revoluce. „Třicet let bylo ticho, teď při velkém výročí náhlé probuzení. Už to jasně naznačuje, že nejde o věc spravedlnosti, ale o politické gesto,“ napsal na Twitteru.
Miloš Jakeš působil jako generální tajemník ÚV KSČ mezi lety 1987 až 1989.
Je jedním ze symbolů konce komunistické diktatury v někdejším Československu, ale také jedním z kolaborantských politiků událostí kolem okupace v roce 1968. Kariérní politik vystoupal po stranickém žebříčku až na pomyslný vrchol, když byl v prosinci 1987 překvapivě zvolen nástupcem normalizačního šéfa komunistů Gustáva Husáka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ, tedy nejvlivnější politické funkce tehdejší federace.
Do povědomí občanů se však zapsal především svým zmateným projevem z Červeného Hrádku u Rokycan, který ze záznamů bavil národ.
Při demonstracích po 17. listopadu 1989 pak dav často skandoval heslo „Jakeše do koše“.
Jakeš se narodil 12. srpna 1922 v obci České Chalupy na Českokrumlovsku. Studoval a poté pracoval v národním podniku Svit Zlín. V roce 1945 vstoupil do komunistické strany a v roce 1950 se na dva roky stal předsedou národního výboru v Gottwaldově (jak se jmenoval Zlín po komunistickém převratu). Začal dělat kariéru v komunistické straně, studoval na Vysoké škole stranické v Moskvě a začal působit na ústředním výboru KSČ.
V období Pražského jara v roce 1968 se přiklonil na stranu konzervativních sil v komunistické straně, což mu po okupaci vojsky Varšavské smlouvy zajistilo pokračování kariéry.
Miloš Jakeš (na snímku z roku 2017)
V čele federální vlády stál Lubomír Štrougal od roku 1970 až do roku 1988. Patřil ke špičkám diktatury KSČ, byl přes 30 let členem vedení vládnoucí strany a téměř po celou dobu normalizace (skoro 19 let), byť nepatřil k nejtvrdšímu jádru komunistů, byl předsedou federální vlády.
Štrougal se narodil 19. října 1924 v dnešním Veselí nad Lužnicí. Po absolvování práv na Univerzitě Karlově se zapojil do stranického aparátu v Českých Budějovicích a jeho kariéra rychle stoupala. V pouhých 34 letech se stal členem ÚV KSČ (byl jím až do prosince 1989) a o rok později již šéfoval ve vládě resortu zemědělství (1959–1961).
Pak byl čtyři roky (1961–1965) ministrem vnitra, kdy se mimo jiné podílel na zatčení svého předchůdce Rudolfa Baráka. Za jeho vedení resortu se údajně zlikvidovala velká část materiálů z 50. let.
V roce 1968 byl krátce místopředsedou vlády (duben až prosinec), nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě.
Brzy ale přešel na stranu normalizace. Již v lednu 1970 se stal předsedou federální vlády, ve funkci vydržel až do října 1988, kdy podal demisi a odešel z politiky.
Lubomír Štrougal
V čele federálního ministerstva vnitra stál Vratislav Vajnar v letech 1983 až 1988.
Narodil se 17. září 1930 ve Strašicích na Rokycansku. Vystudoval Vysokou školu politických a hospodářských věd. V mládí se angažoval ve svazu mládeže, v roce 1952 vstoupil do KSČ. Stal se asistentem na Univerzitě Karlově, později učil na Vojenské politické akademii.
Poté v letech 1958 až 1972 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 1972 působil ve stranickém aparátu, a to v oddělení mezinárodní politiky a v sekretariátu generálního tajemníka, kde to dotáhl až na vedoucího.
V roce 1981 byl zvolen členem vedení strany, tedy ÚV KSČ, a v roce 1983 jmenován ministrem vnitra Štrougalovy vlády.
Od října 1983 (zvolen byl již 1981, nastoupil až po úmrtí poslance Oldřicha Švestky) do února 1989, kdy se vzdal mandátu, byl poslancem Federálního shromáždění.
Vratislav Vajnar