Ústavní soud vyhověl stížnosti novináře, policie po něm chtěla miliony za informace. Úhrada za vyhledávání dat nesmí znemožnit přístup, řekl soud. Stanovením vysoké úhrady prezidium vytvořilo umělou bariéru, která novináři znemožnila přístup k informacím, uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Ústavní soud tak zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, kam se spor nyní vrací. Novinář v roce 2016 podle zákona o svobodném přístupu k informacím požádal o podrobná policejní data o kriminalitě.
Policie hledala důvod, proč žádosti o informace nevyhovět, míní Ústavní soud. Po novináři chtěla mnohamilionovou úhradu
Jan Cibulka chtěl od policie podrobné informace o kriminalitě za pět let předcházejících jeho žádosti. Šlo například o čas přijetí oznámení o trestném činu, typ oznamovatele, typ trestného činu či GPS souřadnice spáchání trestného činu.
Policie ČR nejprve jeho žádost zamítla, toto rozhodnutí ale zrušilo ministerstvo vnitra. Poté vyhodnotila, že vyhovění žádosti bude spojeno s velmi rozsáhlým vyhledáváním informací, náklady na něj vyčíslila na téměř 26 milionů.
„Policejní prezidium hledalo důvody, proč žádosti nevyhovět, místo aby hledalo způsob, jak jí vyhovět,“ shrnul soudce Šimíček. V odůvodnění uvedl, že v policejní databázi je většina informací, které novinář po policii požadoval, velmi snadno dostupná , aniž by tím bylo ohroženo vyšetřování nebo by poskytnutí informací představovalo zásah do práv třetí osoby.
Vyhledání údajů by podle policie zabralo přes dvanáct a půl let
Částku policie zdůvodnila tím, že vyhledání každého údaje potrvá 30 sekund, na vyhledání všech požadovaných údajů o jednom trestném činu budou potřeba čtyři minuty. V období, které žádost označovala, bylo v databázi přes jeden a půl milionu trestných činů. K sestavení údajů mělo být podle policie zapotřebí 102 899 hodin, tedy dvanáct let a téměř devět měsíců. Policisté vycházeli ze sazebníku úhrad za poskytování informací ministerstva vnitra, který stanoví cenu 251 korun za hodinu.
Správní soudy postup policie svými rozsudky posvětily. Ústavní soud ale ve svém nálezu uvedl, že sedm z osmi údajů, které novinář požadoval, je dostupných v interní databázi a u části z nich není nutné individuálně vyhodnocovat, zda jejich poskytnutím nedojde k narušení vyšetřování nebo zásahu do práv třetí osoby.
„Policejní prezidium mohlo sestavit bezpečnou kombinaci údajů, které mohlo poskytnout bez dalšího omezení a bezúplatně. U dalších údajů pak mělo se stěžovatelem komunikovat, zda místo GPS místa činu, které databáze neobsahuje, lze poskytnout informaci o policejním obvodu, kde k činu došlo,“ uvedl soudce zpravodaj.