Čin Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil, aby vyburcoval lidi z apatie po okupaci Československa, rezonoval i ve slovenské části tehdy nově vzniklé federace. Stejně jako v českých zemích, i na Slovensku byli v čele protestů studenti.
První informace o Palachově skutku začaly mezi Slováky pronikat 18. či 19. ledna, tedy dva až tři dny poté, co se mladý student zapálil u Národního muzea. „První významnější akcí (na Slovensku) byl studentský pochod, který se odehrál v noci z 19. na 20. ledna. To byla akce, kterou zaregistrovalo vedení Komunistické strany Slovenska. Podle toho také reagovali,“ říká ředitel sekce vědeckého výzkumu slovenského Ústavu paměti národa Peter Jašek.
„Byli to právě vysokoškolští studenti, kteří byli nositelé událostí. Studenti organizovali pietní a podpisové akce, někteří organizovali hladovku, takže režim to nemohl nevidět. Nebylo to pouze v Bratislavě, ale na celém Slovensku,“ pokračuje Jašek.
Nálada společnosti pak vrcholila 25. ledna, kdy byl Palachův pohřeb. Podle historika Jaška se ho zúčastnily desítky až stovky slovenských studentů. Poté ale přišla zmíněná reakce komunistického vedení. „Komunistická strana v podstatě zvolila dvojí strategii. Na jednu stranu se stala veliká tragédie, na druhou stranu chtěla zabránit tomu, aby se čin zneužil takzvanými extremisty. Tam už je vidět, že se normalizační režim etabloval, snažil se dělat všechno pro to, aby ty studentské akce neměly větší dopad,“ vysvětluje Jašek.
I Slovensko má přitom svoji lidskou pochodeň. Byl jí voják Michal Lefčík, který se upálil v Košicích jen pár měsíců po Palachovi, a to pravděpodobně kvůli srpnové okupaci z roku 1968. Společnost se o něm ale dozvěděla až po sametové revoluci.
Patřil mezi zhruba dvacet šest lidí, kteří se v Československu veřejně zapálili v období mezi lednem a květnem 1969. „Normalizační režim byl už po lednu 1969 tak etablovaný, že se ostatní oběti nestaly tak slavnými jako Jan Palach,“ říká Jašek.
Inspiraci pro své činy našli jak v Palachovi, tak ve Vietnamu, kde se zapalovali buddhističtí mniši, kteří protestovali proti vládě jižního Vietnamu i samotné válce. „(Válka) byla ve východním bloku představována jako agrese kapitalismu a Američanů. Inspirace z tohoto prostředí je celkem jednoznačná,“ uzavírá Jašek.
