Robert Fremr měl u právnické veřejnosti kvalitní renomé díky dřívějšímu působení v mezinárodních justičních institucích, uvedl o místopředsedovi pražského Vrchního soudu emeritní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. O tom, že Fremr soudil před rokem 1989 osoby, které se rozhodly z komunistického Československa odejít, prý nevěděl. O budoucnosti Ústavního soudu i o dalších nominacích hovořil v Otázkách Václava Moravce.
Rychetský je jedním ze zástupců právní komunity, který se nominace Fremra do konstitučního tribunálu zastával. Netušil však, že soudil takzvané „stodevítky“ (opuštění republiky, pozn. red.), ještě k tomu navíc v takovém rozsahu. „Pan doktor Fremr pro nás, myslím právnickou veřejnost, byl znám především svým kvalitním renomé a působením, kdy reprezentoval Českou republiku v mezinárodních justičních institucích,“ doplnil s dovětkem, že tam Fremr obstál.
Fakt, že se ukázalo, že se skutečně podílel svým osobním rozhodováním v kauzách komunistické justice, jsou podle Rychetského skvrnou na pověsti toho, kdo takové rozsudky vydával. „To nelze oddiskutovat,“ shrnul.
Soudnictví v předlistopadové době
Nemyslí si, že by se působení v justici před rokem 1989 stalo jakýmsi handicapem. „Je třeba si uvědomit, že Ústavní soud tvoří patnáct soudců, kteří vždycky rozhodují ve sboru, žádné meritorní zásadní rozhodnutí nemůže přijmout jeden soudce,“ upozornil. Podle bývalého předsedy ÚS je dobře, když je instituce složena z právníků, kteří prošli různými profesemi v rámci právnického stavu.
„Byly stovky, možná tisíce soudců, kteří se nezpronevěřili, někteří neměli ani možnost. Celá řada prostě působila v justici i v minulém režimu, soudili civilní věci, soudili různé obchodní spory a to, že byli soudci, je nemůže jednou provždy diskvalifikovat,“ zdůraznil.
Rychetský rovněž odmítl spekulace, že zasahoval do výběru poradní skupiny prezidenta Petra Pavla. Poslední tři týdny strávil prý na dovolené.
„Mohu vás ubezpečit, že se mnou nikdo žádné konzultace nevedl a ani si nemyslím, že by to bylo potřeba. Mám pocit, že pan prezident má kolem sebe lidi, i když se sám v naší justiční oblasti asi moc neorientuje, ale má kolem sebe ať už Jana Kyselu, nebo řadu dalších lidí, kteří budou schopni dodávat kvalitní podněty nebo rady,“ prohlásil.
Server Seznam Zprávy upozornil na to, že Rychetský byl v roce 1992 jedním ze zakládajících partnerů Advokátní kanceláře Hlaváček a Krampera, v níž působí právě možní nominanti Tomáš Němeček a Pavel Uhl. Takové úvahy pokládá bývalý ministr spravedlnosti za komické, argumentuje tím, že z kanceláře odešel před třiceti lety.
Pavlův výběr ústavních soudců Rychetský ocenil
Prezident Pavel měl podle Rychetského prozatím ve výběru šťastnou ruku a nominace prý odpovídají potřebné „barevnosti“. Upozornil však, že působení soudců na plénu ÚS není soutěž, rozhodují ve sboru, tím pádem se mohou doplňovat. „Není to konkurence, musí to být spolupráce a hledání společného hodnotového základu,“ vypočetl.
„Není optimální model, když jmenování soudců ÚS je v rukách jednoho jediného člověka v této zemi, a to je prezident republiky. Jsou modely, které jsou šťastnější – aby soudci byli jmenováni prezidentem, ale jen z nominací, které předloží zvlášť třetinu Nejvyšší soud, třetinu Nejvyšší správní soud a třetinu ostatní instituce,“ podotknul.
Rychetský rovněž vzpomenul jisté principy, na základě kterých ÚS rozhoduje. Za dobu svého působení u ÚS stanovil podle svých slov jisté principy a časové priority. Průměrná délka procesu u instituce činí v současné době devět měsíců.
„Nemohu vzkazovat do Brna svým kolegyním a kolegům, co a jak mají rozhodovat a už vůbec ne, v jakém termínu,“ zdůraznil. Jak se s „upřednostňováním“ a „urychlováním“ některých případů vypořádá současný předseda Baxa, si však netroufá říci.
„Ústavní soud je instituce, která už nad sebou nemá nikoho. Je povolaná nejen k tomu, aby chránila ústavu před zákonodárci, ale zejména aby chránila občany před veřejnou mocí. To je nezastupitelným posláním Ústavního soudu,“ řekl. Podle něj to, že veřejná moc má vždy tendence rozšiřovat své působení a zasahovat do svobod a práv jednotlivců, je trvalým rysem všech států, i těch demokratických.
