Psychoterapeutka a streetworkerka Svitlana Golubyeva z organizace Sananim už čtrnáct let pomáhá ruskojazyčným uživatelům drog. Najít je přitom bývá těžké, kontaktu se podle ní obvykle bojí a povědomí o sociálních službách v Česku nemají. Za svou práci nyní Golubyeva získala cenu Časovaná bota od České asociace streetworku.
Za jeden den Golubyeva kontaktuje zhruba stovku drogově závislých lidí z ruskojazyčného prostředí. V jejich domovských zemích je i užívání drog kriminalizováno, proto je práce s nimi obzvlášť obtížná. Golubyeva nyní po čtrnácti letech služby dostala cenu od České asociace streetworku.
„Svitlana cenu dostala za mimořádný přínos oboru, zejména za svojí dlouhodobou práci s ruskojazyčnými uživateli návykových látek. Víme, že na Ukrajině je asi 220 tisíc osob nakažených HIV, v Rusku je to dokonce přes milion a byli bychom velmi neradi, aby se uživatelé návykových látek stali bránou vstupu epidemie do České republiky,“ řekla ředitelka asociace Martina Zikmundová.
Podle organizace Sananim, v níž Golubyeva pracuje, se v centru Prahy pohybuje necelá stovka rusky mluvících nitrožilních uživatelů drog. V pořadu Události, komentáře streetworkerka vysvětlila, že země, odkud její klienti pocházejí, jsou různé, aktuálně je jich nejvíce z Ukrajiny.
„Velká část má nějaké trauma z dětství, a proto začínají brát. Někteří se drogami léčí. Například ADHD se léčí ritalinem a naši klienti se léčí pervitinem. Někteří se k drogám dostanou kvůli kamarádům. Nebo když mají velmi bohaté rodiče,“ informovala Golubyeva.
Navázání kontaktu trvá několik schůzek
Streetworkerka sdělila, že otevřený drogový trh se nachází v centru metropole. „Tam se dostanou lidi, kteří už jsou v opravdovém problému,“ podotkla. Tito lidé již obvykle nepracují a nemají ani kde bydlet. Většinou jde o české občany, ruskojazyčných lidí je mezi nimi jen zlomek.
„Ti občas přijdou, nakoupí a hned odejdou. Já tam musím být kvůli tomu, abych navázala kontakt a ujistila se, že berou čistými stříkačkami,“ popsala svou práci. „První věta je, že jsme anonymní program, že se nemusí bát, protože nikam dál informace nepředáme. Máme jenom kódy, ale ani to nemusí být, když nechtějí,“ řekla.
„První ujištění ale neznamená, že hned začnou sami mluvit, protože se bojí,“ pokračovala. „Obyčejně to trvá několik schůzek, nebo dokud jim někdo neřekne, že Svitlana je tady čtrnáct let, ať se nebojí, že je všechno v pořádku,“ usmála se.
Chtěla jsem být užitečná
Práce Golubyevy někdy vede ke šťastným koncům, někteří klienti s drogami úplně přestanou. „Pracuji v týmu, nejsem sama. Za rok se u nás jde léčit minimálně sto lidí z otevřeného drogového trhu. Z nich je občas někdo rusky mluvící,“ sdělila.
Práci, jakou dělá Golubyeva, lidé v průměru vykonávají tři roky. Důvody, proč vydržela půldruhé dekády, vysvětluje streetworkerka především tím, že pracuje v dobrém kolektivu. „Druhá věc je, že se cítím užitečná. Proto jsem emigrovala do Česka a myslím, že musím být trošku vděčná za to, že mě všichni takhle krásně přijali.“
