Před pětasedmdesáti lety, v dubnu 1945, se uskutečnil poslední transport 46 dětí popravených českých odbojářů. Trasa vedla z internačního tábora ve Svatobořicích na Kyjovsku do toho v Plané nad Lužnicí. Nacisté pro děti plánovali stejný osud, jako pro jejich rodiče, které zavraždili za pomoc parašutistům při atentátu na Heydricha.
Msta nacistů za Heydricha stihla i děti těch, co pomáhali odboji
3 minuty
Události ČT: Msta nacistů za Heydricha stihla i děti
Ve Svatobořicích na Kyjovsku připomíná památník osud šestačtyřiceti dětí po zavražděných českých odbojářích. Pamětnicí, která přežila mstu nacistů za pomoc výsadkářům, jenž připravili úspěšný útok na říšského protektora, je Alena Staňková.
Za protektorátu se jmenovala Vyhnisová. Jejího otce zatklo gestapo v srpnu 1942, její těhotnou matku o čtrnáct dní později. Malá, tehdy tříletá Alena zůstala u tety. Nacisté se mstili na každém, kdo mohl být nějak do pomoci výsadkářům zapleten. „Můj tatínek měl údajně pomáhat sehnat úkryt pro doktora Lyčku, který ošetřoval toho jednoho parašutistu,“ říká.
Tím parašutistou byl Jan Kubiš, kterého zranil výbuch granátu, hozeného na Heydrichovo auto. Nacisté zatkli 294 odbojářů, které pak v Mauthausenu popravili. „Zřejmě jim to ale nestačilo, začali sbírat i nás děti,“ líčila dál pamětnice.
GALERIE
Fotografie dětí ve Svatobořicích
- Teror po atentátu na Heydricha stál život až pět tisíc Čechoslováků. Potomci spolupracovníků odboje a příbuzných parašutistů to ale také neměli lehké. Většinu z nich Němci odvezli do zámku Jenerálka a později do internačního tábora ve Svatobořicích, kde je vychovávali tvrdou rukou. Na chod dětského domova Jenerálka dohlíželo i gestapo, děti se zde nemohly učit ani si číst.
Děti zavraždit jako rodiče
„Děti měly být zavražděny jako jejich rodiče. Protože se opravdu předpokládalo, že z nich vyrostou silní odbojáři, kteří budou bojovat, aby své rodiče pomstili,“ vysvětlil badatel Vlastislav Janík.
Celkem 46 dětí od dvou do šestnácti let nacisté nejdřív soustředili v usedlosti Jenerálka v Nebušicích u Prahy. „Řekli mi, že pojedu za maminkou, tak jsem se těšila, ale když jsem přijela na Jenerálku, tak maminka nebyla,“ vzpomíná Staňková.
Na Jenerálce byla podle svých slov od srpna 1942 do 14. dubna 1944. „Měla nás zde na starost Němka, která byla velmi přísná. Děti se tu nesměly učit, nesměly číst. Dohlíželo zde i gestapo,“ dodala.
- Jenerálka je zámek (původně hospodářský dvůr) nacházející se v pražské městské části. Zároveň tvoří místní název pro celé osídlení v této lokalitě. Roku 1922 koupila Jenerálku kancelář československých legií a Podpůrného fondu legionářského, a z Jenerálky se tak stal domov legionářů-invalidů. Po atentátu na Reinharda Heydricha byla Jenerálka přeměněna na dětský domov s tvrdým režimem pro téměř 50 dětí, jejichž rodiče byli popraveni nebo skončili v koncentračních táborech. Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice na jižní Moravě.
Děti si během internace směly říkat pouze křestními jmény, své příjmení a to, kým byli jejich rodiče, měly podle plánů nacistů navždy zapomenout. Po dvou letech děti transportovali do internačního tábora ve Svatobořicích na Kyjovsku, kterým za války prošly tisíce vězňů. Malá Alena měla alespoň svoji opatrovatelku už z Jenerálky.
„Nesměli se učit, přesto, co tady byli zavření vězni, byli mezi nimi jak učitelé, tak i profesoři, tak vychovatelé, a ti se snažili děti nějak vzdělávat,“ uvedl Rostislav Marada z Památníku a muzea internačního tábora ve Svatobořicích.
Podle pamětnice Staňkové byl ve Svatobořicích už prý režim trochu volnější. Děti byly rozděleny na dvě skupiny, kde se mohly vzdělávat, tvrdí Staňková. Sama se tam prý naučila číst.
12 minut
Rozhovor s Alenou Staňkovou
