V Česku přibývá lidí, kteří se rozhodnou sepsat závěť, v loňském roce jich bylo přes šestadvacet tisíc, jen jednotlivci ovšem myslí i na charitu. Změnit to chce Měsíc dobročinné závěti, který se koná už popáté.
Měsíc dobročinné závěti propaguje dárcovská gesta v poslední vůli
Události: Akce upozorňuje na možnost sepsat závěť ve prospěch charity (zdroj: ČT24)
Alena a Jarmila byly celoživotní přítelkyně. Seznámily se na základní škole ve čtvrté třídě a společně studovaly i dál. Přátelily se až do předloňského roku, kdy Jarmila Doležalová v šestaosmdesáti letech zemřela. „Byla s tím naprosto smířena, reálně věděla, v jakém je stavu,“ vzpomíná na kamarádku Alena Hankeová.
Doležalová neměla děti ani jiné příbuzné. Dům v centru Prahy, který jí byl po revoluci vrácen, tak odkázala Nadaci Olgy Havlové. Sídlí v něm třeba chráněné pracoviště textilní dílny, kde šijí lidé s duševním onemocněním. O dvě patra výš je zase organizace zabývající se mezinárodními vztahy. Ve zbytku jsou byty.
To, že nadaci někdo něco v závěti odkázal, se většinou dozví až od notáře. „Občas to jsou finanční prostředky, ty jsou pak většinou použity na pomoc seniorům. Někdy to jsou i předměty,“ popisuje ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Monika Granja.
Britové na charitu myslí mnohem častěji
Počty lidí, kteří sepíší závěť, sice rostou, přesto nejde v porovnání se zahraničím o vysoká čísla. Závětí, ve kterých lidé myslí na dobročinnost, je jen nepatrné množství. „Kolik je těch dobročinných, nikdo přesně neví, ale my odhadujeme, že přibližně jedno procento, zatímco ve Velké Británii je to třináct procent,“ srovnává ředitel koalice Za snadné dárcovství Jan Gregor.
To by mohl změnit Měsíc dobročinné závěti, který byl letos prodloužen do 11. listopadu. Během něj je zhruba dvoutisícový poplatek za práci notáře každému vrácen – pokud je v poslední vůli pamatováno právě na charitu.