Návrh novely matričního zákona, který předložili vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO) a opoziční poslanec Ondřej Profant (Piráti) by měl umožnit ženám snadněji se „zbavit“ koncovky –ová v jejich příjmení, pokud by o ně nestály. Návrh však vzbudil bouři. Zatímco jeho zastánci jsou přesvědčeni, že by se na současném stavu změnilo jen málo, odpůrci se obávají o zachování podstaty českého jazyka a domnívají se, že současný stav všem stačí. O přechylování debatovali v 90' ČT24 politici, jazykoví experti i ženy, které se rozhodly žít s nepřechýleným příjmením.
Kvůli -ová mě vnímali jako holku z Východu, která si jela přivydělat, říká kritička přechylování
90' ČT24: Přechylovat, nebo nepřechylovat ženská příjmení? (zdroj: ČT24)
Podle poslance Stanislava Grospiče (KSČM) by měla mít při tvorbě ženských jmen zásadní slovo česká mluvnice. „Ctíme český jazyk jako státní jazyk a to, co říká zákon o matrikách – že se vychází z české mluvnice při tvorbě jmen,“ uvedl Grospič. Zařadil se ke kritikům návrhu, kterým se budou muset poslanci v budoucnu zabývat.
Podotkl však, že nejvíce by mu vadilo, kdyby novela vyzněla tak, že by přechylování vlastně zrušila. K tomu ale její předkladatelé nesměřují. Podle Heleny Válkové jde v první řadě o to, aby se zákon přizpůsobil reálným potřebám lidí.
Již dnes je totiž podle matričního zákona možné, aby žena měla příjmení nepřechýlené. V tom případě ale musí matriku přesvědčit buď o tom, že se chystají žít v zahraničí, nebo že nejsou české národnosti.
Jak upozornila jedna z nositelek nepřechýleného příjemní Barbora Haager, která této možnosti – totiž tvrzení, že bude žít v zahraničí – využila před svojí svatbou, nebývá s tím problém a skutečnost nikdo nekontroluje. Podle Válkové je to ale docela zbytečné obcházení zákona.
„Je jasný konflikt, kdy chce něco jiného občan-občanka, něco jiného říká zákon a právní úprava se obchází,“ poznamenala poslankyně.
Kdo vyhrál?
Otázkou může být, jaký by byl praktický dopad, kdyby ženy od přechylování začaly ustupovat ve větším rozsahu. Podle sportovního komentátora České televize Michala Dusíka je přechylování „daní“ za to, že jsou v češtině velmi volná pravidla slovosledu – podmět a přísudek mohou být takřka kdekoli ve větě, a ta přesto dává smysl.
V případě, že by to tak zůstalo, zrušilo se přechylování, a tedy byla ženská příjmení nesklonná, například sportovní komentování by se podle Dusíka zkomplikovalo. „Graf porazila Seles. Kdo vyhrál?“ nastínil možný problém.
Kritička přechylování, soudní znalkyně Jana Valdrová se však nedomnívá, že by šlo o neřešitelný problém. Připomněla, že v minulosti se i v české sportovní žurnalistice vyskytl případ, kdy komentátorka jména závodnic nepřechylovala, podle Jany Valdrové přesto byl její projev srozumitelný.
Čeština si poradí, bude-li to okrajový jev
Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český Akademie věd připustil, že by si čeština s nesklonnými ženskými příjmeními poradila tak jako si poradí s jinými nesklonnými podstatnými jmény jako kupé nebo taxi. Předpokladem pro to ale je, že ženy nezačnou od přechylování upouštět masivně.
„Nesklonných slov je poměrně málo. Pokud by jich bylo více a pronikala k centru systému, tak by k určitým změnám docházet mohlo,“ uvedl. Problém se skloňováním by podle něj mohlo vyřešit například to, že by se ženské příjmení přechylovalo pouze v nepřímých pádech, aniž by bylo s –ová zapsáno v osobních dokladech.
„Nikde není psáno, že když se žena bude jmenovat Jana Novák, nemůžeme o ní mluvit jako o Janě Novákové – alespoň v nepřímých pádech,“ míní. Jana Valdrová ani Helena Válková si však nemyslí, že by měl přijít masivní ústup od přechylování, podle poslankyně jde zkrátka o narovnání právního stavu.
„Nic se nemění na základním principu. Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Ale pokud požádá, tak už ji nenutíme obcházet zákon tím, že se přihlásí třeba ke gruzínské národnosti,“ řekla.
Podle jazykovědce na druhé straně nelze považovat přechylování jmen čistě za českou záležitost a ani čistě za ženskou záležitost. „Například v lotyštině nebo litevštině si upravují i příjmení mužů. Takže Václav Havel v lotyštině zní jako Václavs Havels, v litevštině jako Václavas Havelas,“ upozornil Pavel Štěpán.
Příkřejší je ale jazykovědec a bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva. „V matričním zákoně jde o to, jak bude stát evidovat své občany – pod jakým jménem. Pokládám za logické, aby se to evidovalo podle zákonů češtiny, neboť jsme v České republice. Jazykový systém češtiny je svázán s tím, že podporuje přechýlenou podobu,“ řekl.
Jana Valdrová i Barbora Haager naproti tomu míní, že přechýlená forma příjmení může člověka za určitých okolností i stigmatizovat. Haager popsala, že když ještě s dívčím (přechýleným) jménem studovala v zahraničí, „kvůli -ová byla vnímána jako holka z východu, která si jela přivydělat na západ“. Jana Valdrová, která žije ve Vídni, je zase nespokojená s tím, že bývá kvůli svému příjmení považována za příslušnici ruské komunity.