Aktuální návštěva papeže Františka v Irsku obnažila hned z několika úhlů choulostivou situaci, ve které v současnosti je římskokatolická církev. Potýká se s obviněními ze sexuálních zneužívání, odlivem věřících a zároveň i vnitřními spory. Jak zaznělo i v 90' ČT24 věnované církvi a jejím problémům, radikálně se liší postoje liberálních a konzervativních katolických proudů. Zatímco jedni hovoří o potřebě velkých změn, druzí obviňují z odklonu od církevních dogmat i samotného papeže.
Krize, nebo nová éra? Církví zmítají kauzy se zneužíváním, papež zatím čelí konzervativní kritice
90’ ČT24: Budoucnost a směřování římskokatolické církve (zdroj: ČT24)
Římskokatolická církev je dnes ve zvláštní situaci. Instituce, která byla v Evropě hlavním hybatelem společnosti po staletí, má významnější postavení jinde – bezmála polovina katolíků žije v Americe a necelých 18 procent v Africe. Klíčová rozhodnutí se však stále odehrávají v Evropě, kde také pokračují debaty o tom, kam má církev dále kráčet.
Podle plzeňského biskupa Tomáše Holuba stojí nyní církev před zásadním rozhodnutím. „Mezi tím, jestli je možné zůstat ve starých způsobech, kdy se provinění řešila uvnitř církve, nebo jestli je nutné, správné a smysluplné tyto věci řešit společně s celou společností, i když to velmi bolí a znamená to velké zahanbení,“ upřesnil v 90‘ ČT24.
Sám jednoznačně podporuje papeže Františka, který podle biskupa Holuba jasně směřuje k otevření vyšetřování a zejména k tomu, aby biskupové například případy zneužívání nekryli. „Už několik mých spolubratří ve světě skončilo, protože se pokusili tu věc nějakým způsobem ututlat. Myslím, že naprosto jednoznačná pozice papeže Františka s nulovou tolerancí je pro biskupy jasným signálem, že to tak není možné,“ zdůraznil.
Konzervativní proud kritizuje papeže z více směrů
I přístup k obviněním ze sexuálního zneužívání však ukazují, že je katolická církev rozpolcena. Papež František čelí i výzvě k rezignaci od bývalého apoštolského nunciua ve Spojených státech Carlo Maria Vigana. Ten tvrdí, že hlava katolické církve věděla léta o podezřeních, že někdejší washingtonský arcibiskup Theodore McCarrick zneužíval mladé muže, a přesto ho držel ve vysokých funkcích ve Vatikánu. Vigano ovšem zároveň patří ke konzervativním kruhům v církvi, které papeže Františka kritizují i z mnoha jiných důvodů.
I v Česku nalezl list Correctio filialis de haeresibus propagatis (Synovské napomenutí pro šíření herezí) signatáře, kteří se vymezili vůči exhortaci, papežskému dokumentu Amoris laetitia. V ní František například konstatoval, že „rozvedeným, kteří žijí v novém svazku, je důležité dát pocítit, že jsou součástí církve, nejsou exkomunikovaní a nezachází se s nimi tak, protože jsou stále součástí církevního společenství“.
Luděk Novák z Filozofické fakulty UK, který svůj podpis ke Correctio filialis připojil, míní, že je papežova exhortace nejasná a že by mohla inspirovat k herezím. „Jednou platně uzavřené manželství je nerozlučitelné. (…) Z papežovy exhortace se zdá, jako by toto bylo nějakým způsobem zpochybněno. Jedna možnost, jak dokument interpretovat, je, že v jednotlivých případech znovu sezdané páry mohou přistupovat k eucharistii,“ míní.
Zdůraznil, že nejde přímo o obvinění samotné hlavy církve z hereze a ani z toho, že se ji snaží podnítit. „Neosobovali jsme si právo rozhodovat, jestli je to papežovým záměrem. Corectio směřovala k tomu, aby požádala papeže, aby se vyjádřil jasně. Což doposud neudělal,“ řekl Luděk Novák.
Papež František není odosobněný papež. Provokuje i tím
Zjevné spory a hlasitá kritika papeže z konzervativních pozic jsou však podle publicisty Jana Jandourka i důsledkem pouhého jeho vystupování. To se výrazně odlišuje od „odosobněných“ papežů minulosti, jak Jandourek nazval především římské biskupy z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. „Papež nejvíc dráždí tím, když řekne věty, které jsou napsány v evangeliu. Kdyby to nebylo v evangeliu, tak by se řeklo, že je to nějaká marxistická arcihereze,“ podotkl Jandourek.
Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd se potom domnívá, že papež František i přes všechna protivenství plní očekávání, že uvede církev do nové éry. „Nová éra začala. Papež je samozřejmě také člověk a dělá řadu chyb. Ale je důležité směřování, které prosazuje: Je to církev, která se bude více starat o potřebné, bude se starat o obyčejné lidi, nikoli o horních deset tisíc. Bude to církev, která se bude více soustředit na otázky milosrdenství, nikoli jenom dodržování zákonů a předpisů. To je revoluce, která si myslím, že bude měnit tvář nejenom katolické církve ve třetím tisíciletí,“ očekává. Nemyslí si přitom, že i kdyby další papež vzešel z konzervativního proudu, mohl by situaci zvrátit.
Například diskuse o vztahu k rozvedeným resp. znovu sezdaným párům je jedním z problémů, kterými se církev nepochybně bude muset dále zabývat, ale není jediný. Totéž platí o postoji církve k homosexuálům, antikoncepci a také kněžskému svěcení žen nebo celibátu.
Způsob, jakým se církev v současnosti vyrovnává se svými skandály, však proměnu také prokazuje. „Při přípravě na dnešní interview jsem si procházel pennsylvánskou zprávu (o případech zneužívání dětí – pozn. red.). Je tam jasně řečeno, že komise s velkým uznáním hodnotí, jakou změnu řešení udělala církev v řešení případů za posledních patnáct let,“ upozornil Tomáš Holub.
Na druhé straně v některých případech bývá odpovědí mlčení. Zatím tomu tak je i v případě listu arcibiskupa Vigana s výzvou k odstoupení. Papež se k němu nijak nevyjádřil. A odpověď zatím nezazněla ani na Correctio filialis.