Praha - Mladá fronta ze čtvrtka 23. května 1946: K. H. FRANK POPRAVEN. „Největší proces v českých dějinách byl včera zakončen. Hlavní viník nevýslovného útlaku a smrti tisíců lidí K. H. Frank již není mezi živými. Jeho vina však přechází do dějin jako odstrašující příklad všem příštím generacím…“ Tak psaly tehdejší noviny o popravě Karla Hermana Franka, kterou sledovalo pět tisíc lidí na třetím dvoře pankrácké věznice ve středu 22. května 1946, ve 12 hodin 58 minut. Ve 13 hodin 37 minut byl po zamítnutí všech žádostí o milost oběšen.
Frank čelil před Mimořádným lidovým soudem v Praze obvinění ze zločinů podle 15 paragrafů. Jeho proces se vlekl od srpna 1945 do května 1946, kdy nad ním soud vynesl rozsudek smrti. Hlavní pozornost během líčení se soustředila na jeho podíl na vyhlazení Lidic v červnu 1942. Frank se snažil odpovědnosti za likvidaci obce zbavit tvrzením, že pouze připojil svůj podpis pod rozhodnutí samotného Adolfa Hitlera.
A jak se Frank hájil?
„Vinen se necítím, ale cítím se spoluzodpovědný za provádění rozkazů, které mi byly dány,“ obhajoval se Frank podobně jako řada jiných nacistických pohlavárů před norimberským tribunálem. Popravu studentů 17. listopadu považoval „podle lidských citů a lidských zákonů za vraždu“. Přesto tomu nijak nezabránil, opět, bohužel.
Frank vydal a potvrdil mnoho vyhlášek a nařízení, které umožnily začlenění českého průmyslu do německé válečné mašinérie. Svou vinu nese na smrti studentů zastřelených 17. listopadu 1939 bez vynesení rozsudku, stejně jako na deportaci tisíců lidí do Německa na nucené práce. Jeho podpis je nejen na rozsudcích smrti vykonaných v Lidicích, ale i v Ležácích. Často argumentoval tím, že byl jen figurka, že rozsudky musel pouze podepisovat, aniž by měl možnost s tím cokoliv udělat, natož prošetřovat jejich pravdivost.
Karl Herman Frank se narodil 24. ledna 1898 v Karlových Varech. Po střední škole pracoval jako úředník ve Vítkovicích. V roce 1921 se vrátil do Varů, kde nejprve pracoval jako železniční úředník a později se stal knihkupcem.
V roce 1933 Frank založil v Karlových Varech skupinu Sudetoněmecké vlastenecké fronty a stal se vedoucím jejího agitačně propagačního oddělení. V roce 1935 již organizace nesla název Sudetoněmecká strana (SdP) a v parlamentních volbách se stala druhou nejsilnější frakcí Národního shromáždění. Frank se poté stal předsedou poslaneckého klubu SdP. Později vedl pražskou pobočku strany. Kvůli zákazu SdP byl Frank nucen uprchnout do Německa. Po podepsání Mnichovské dohody a odtržení Sudet byl však jmenován zástupcem velitele říšské župy Sudetenland a odměněn přijetím do NSDAP a vysokou hodností SS.
Frank: „Kdo není s námi, je proti nám. A kdo je proti nám, bude rozdrcen.“
Hvězdná chvíle někdejšího karlovarského knihkupce ale nadešla až po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava, v němž získal funkci státního tajemníka. „Kdo není s námi, je proti nám. A kdo je proti nám, bude rozdrcen,“ deklaroval Frank svoji představu o budoucích protektorátních poměrech v projevu na Staroměstském náměstí na počátku prosince 1939. Ačkoliv formálně byl Frank až třetím mužem v zemi, záhy přejal iniciativu a aktivně zasahoval do dění v protektorátu. Po vynuceném odchodu říšského protektora von Neuratha a atentátu na Reinharda Heydricha se Frank, jmenovaný v srpnu 1943 říšským ministrem pro Čechy a Moravu, stal v protektorátu fakticky samovládcem a byl zmocněn nařizovat popravy bez soudního řízení - poslední rozkazy k popravě podepsal ještě 1. května 1945.
Nesoudili ho v Norimberku, ale v Praze
Dne 9. května 1945 K. H. Frank opustil svůj dům v Praze a vydal se do Německa. V Rokycanech byl však zadržen a předán příslušníkům Pattonovy armády. K jeho nemilému překvapení však Franka nesoudil Norimberský tribunál, ale nakonec byl vydán k potrestání do Československa - 7. srpna 1945 pak mohli posluchači rádia Luxemburg vyslechnout podivné hlášení oznamující přílet amerického letadla s velkým zavazadlem do Prahy. Šlo o šifru, kterou spojenci ohlásili československým úřadům jako utajený převoz někdejšího říšského ministra pro Čechy a Moravu K. H. Franka z věznice v německém Wiesbadenu do Prahy.
K. H. Frank byl po válce souzen, 21. května 1946 se dozvěděl verdikt. Mimořádný lidový soud ho odsoudil k trestu smrti oběšením. O den později - po dokončení čtení zdůvodnění rozsudku a zamítnutí všech žádostí o milost - byl na dvoře pankrácké věznice před zraky asi 5 tisíc diváků oběšen.
- Poprava K.H. Franka zdroj: Výukový web simonak.eu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2569/256871.jpg
- Z knihy Niklase Franka - Můj otec. Účtování zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1587/158659.jpg
