Jaroslav Klemeš, poslední žijící parašutista, který seskočil do protektorátu, oslavil pětadevadesáté narozeniny – a neslavil je sám. Na svou čtyřiadevadesátku si s ním připil také Emil Boček, jeden z posledních československých stíhačů v řadách RAF. Oslavu v Průhonicích pro ně uspořádala Československá obec legionářská.
„Už to stačí. Devadesát pět let už je hodně,“ řekl při narozeninové oslavě generál Klemeš, ale jeho výhrada se podle všeho netýkala druhého účastníka, generála Bočka. „Velice rádi se vidíme, jsme kamarádi, Moraváci a vždycky se rádi sejdeme.“ Stejně mluvil i stíhač Boček, který se ještě loni nedaleko Londýna proletěl v letounu spitfire: „Byli jsme, jsme a budeme velcí kamarádi. Jsem rád, že narozeniny neslavím sám a že to se mnou slaví i Jarda.“
Dvojici veteránů západní fronty přišly do Průhonic popřát desítky lidí, krom přátel a spolubojovníků také velení české a slovenské armády; zástupce náčelníka slovenského generálního štábu Pavel Macko gratuloval i s kříži třetího a druhého stupně, které slovenská armáda ku příležitosti narozenin oběma vysloužilcům udělila.
Uznání dvou armád
„Oba oslavenci bojovali za Československo, a i když žijeme v samostatném státě, máme dlouhou společnou historii a hrdě se hlásíme k odkazu Československa,“ prohlásil Macko. „Jarda Klemeš je rodák, který vyrůstal ve městě (Čadce), kde jsem sám maturoval, a je pro mě nesmírná radost, že mohu potkat krajana, který je obrovským vzorem pro všechny z naší generace i pro mladé.“
„Chtěl bych oběma generálům k jejich významným výročím poblahopřát a zároveň bych jim chtěl poděkovat za to, co udělali pro Československo a co dělají pro českou armádu,“ dodal náčelník generálního štábu české armády Josef Bečvář. „Stále jsou pro nás vzorem, stále jsou s námi v kontaktu a pan generál Klemeš se velice živě zajímá o vojáky čtvrté brigády rychlého nasazení, pan generál Boček zase o letce.“
Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně-Tuřanech. Protektorát tajně opustil na konci roku 1939, když jako šestnáctiletý odešel přes Balkán a Bejrút na Západ. Zúčastnil se bojů o Francii, a když země před Hitlerem kapitulovala, vstoupil do britského královského letectva. Zde působil jako mechanik, později v Kanadě prošel leteckým výcvikem. Od října 1944 sloužil jako stíhací pilot u 310. československé stíhací perutě. Absolvoval 26 operačních letů v délce přes 73 hodin.
Od letectva odešel až po válce, v roce 1946. Otevřel si dílnu na opravu motocyklů, o dva roky později byl donucen odejít do podniku Mototechna, pětadvacet let pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu AV. V roce 2010 získal z rukou prezidenta Václava Klause Řád bílého lva za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a bojovou činnost. V roce 2012 o jeho životě vznikl dokument Nezlomný.
Jaroslav Klemeš se narodil 31. ledna 1922 v Čadce, po vyhlášení samostatného Slovenského státu se s rodiči přestěhoval do Strážnice na Hodonínsku. V roce 1940 přes Maďarsko, Balkán a Blízký východ utekl do Francie, o rok později prošel výcvikem u paradesantních jednotek ve Skotsku. V polovině roku 1942 se přihlásil do výcviku skupin pro zvláštní úkoly. V noci ze 16. na 17. února 1945 byl Klemeš v rámci operace Platinum – Pewter vysazen poblíž Nasavrk jako radiotelegrafista a zapojil se do odboje, zúčastnil se i pražského povstání.
Po osvobození Československa byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a stal se důstojníkem z povolání. Po únorovém puči v roce 1948 uvízl ve spárech jiné velké totality. V roce 1949 ho policie zatkla a 15 měsíců držela ve vyšetřovací vazbě. Následně byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody za protistátní spiknutí. Po propuštění pracoval v dělnických povoláních. V květnu 1968 se mu podařilo dosáhnout částečné rehabilitace a dostal zpět hodnost i vyznamenání. 8. května 2010 ho prezident Václav Klaus jmenoval do hodnosti brigádního generála.
