Co společnost rozděluje a co ji může spojit? Na otázky týkající se stále větší polarizace společnosti hledal odpovědi Fokus Václava Moravce. V pořadu s podtitulem „Jak usmířit národ?“ diskutují historik Tomáš Petráček, filozofka Tereza Matějčková, politoložka Anna Durnová, právní filozof Jiří Přibáň, antropoložka Marie Heřmanová a psycholog Tomáš Vašák.
Jak spojit rozdělený národ? Návody hledali hosté pořadu Fokus Václava Moravce
Fokus Václava Moravce - Jak usmířit národ? (zdroj: ČT24)
„Minimálně od doby, kdy máme historické prameny, tedy od neolitické revoluce, se dá říct, že společnost je po různých osách rozdělená,“ sdělil historik Tomáš Petráček na úvod. Rozdíl oproti minulosti ale vidí hlavně v nedostatku společného rámce, na kterém se soudobé společenství nedokáže shodnout. Dříve podle něj tuto roli plnilo náboženství, později politické ideologie. Nejvíc mu chybí globální symboly jednoty, kvůli jejichž absenci se politické spory „utápí v pseudokonfliktech,“ míní.
Filozofka Tereza Matějčková je také přesvědčená, že rozdělení je přirozené pro všechny demokratické společnosti. Spojování, obzvlášť nucené, naopak dle ní může být i patologické. „Každé silné stanovisko v demokracii rozděluje a je to tak v pořádku. Svoboda je náročná a znejišťující. Když hovoříme o spojeném národu, můžeme zmínit Ukrajinu, ta cena je ale obrovská a tu bychom opravdu platit nechtěli,“ řekla.
Počátky krizí, o kterých se hovoří jako o příležitostech, kdy se společnost má semknout, podle Matějčkové pak v průběhu času jasně vytváří extrémní názorové póly. „Myslím si, že naopak, když krize není, může být názorové rozdělení širší,“ řekla s tím, že podle ní „krize zpřehledňují linie,“ protože se pak lidé, kteří nejdříve byli otevření širší diskuzi, utvrzují ve svých stanoviscích, která jsou po konfrontacích přirozeně stále extrémnější.
Společnost je v posledních letech spíše fragmentalizovaná, doplnila politoložka a socioložka Anna Durnová. „Je to přesnější termín, kterému dnešní společnost odpovídá. Dodávám k tomu, že rozdělení je přirozené, a je to znak toho, že přemýšlíme nad tím, co se děje a jaké životy chceme vést,“ souhlasila s dalšími diskutujícími.
Nebojme se v politice emocí, vyzvala politoložka Durnová
Pro spojení lidí v kritických situacích jsou podle Durnové zásadní i emoce, které například čeští politici vytěsňují z vnímání řešení problémů. „Emoce jsou důležité a z politiky nejdou vydělit. Strach, který všichni máme v různých podobách, má ve veřejném prostoru různá pravidla,“ uvedla s tím, že „nálepkování“ lidí a posilování extrémních postojů pramení z opomíjení emocí ve společenském rámci.
„Pokud vyjmeme emoce ze společenského rámce, tak kohokoliv onálepkujeme, odsuneme na druhou kolej, a například to schováme za to, že jsme ve válce a zapomeneme na to, že se strachem lidí můžeme nějak pracovat a musíme nabídnout nejenom kulturní a komunikační, ale i ekonomické zdroje,“ dodala s odkazem na reakci premiéra Petra Fialy na velkou demonstraci na Václavském náměstí ze začátku září.
„Společnost znamená vždy nějakou jednotu rozdílu, je proto zajímavé, že se bavíme nyní o krizových situacích,“ reagoval právní filozof Jiří Přibáň. Je podle něj rozdíl mezi společností, která je diferenciovaná, tedy různorodá, a tou, která je rozpolcená. Doplnil, že v druhém typu hrozí „naprostá ztráta společné řeči.“ Zdůraznil proto, že základem demokracie je hledání vzájemného porozumění i přes nesouhlas. Politikům poradil, aby se místo hodnocení postojů občanů, kteří mají strach, zaměřili na problém „obchodníků se strachem“, tedy osobností, které kvůli vlastnímu prospěchu manipulují veřejným míněním.