Co probrat a co vypustit – učitelé stále bojují s tím, jak žáky provést celou historií země včetně moderních dějin. Shodují se ale na tom, že události 17. listopadu roku 1939 i 1989 v dějepise, ale třeba i občanské výchově, chybět nesmějí.
Suchý výklad historie bez filmových ukázek a nápadité formy podle učitelů už dávno nefunguje. Důležité je dát dětem možnost historii alespoň trochu prožít. „Prožitek je nesmírně důležitý, bez něj látka dítěti nic neřekne,“ souhlasí předseda Asociace učitelů dějepisu Pavel Martinovský.
Jak se vyučují moderní dějiny, zkoumal Ústav pro studium totalitních režimů před čtyřmi lety, většina učitelů si tehdy stěžovala, že na ně má málo času. A stěžují si stále, například na druhém stupni základních škol mají na dějepis vyhrazeny dvě hodiny týdně.
„Vědí, že nemohou stihnout všechno, a proto jsou si už od počátku vědomi toho, že si musejí vybírat,“ domnívá se Vojtěch Ripka z Ústavu pro studium totalitních režimů. Podle Pavla Martinovského ale není třeba, aby k výběru objemu učební látky docházelo na úkor moderních dějin. „Zkraťme trošku pravěk, začněme dřív středověk a pak nám zbyde více času na moderní dějiny,“ navrhuje.
Události spojené se 17. listopadem roku 1939 i 1989 ale zrovna učitelé nevynechávají. „Studenti o nich a našem národu musí vědět,“ nepochybuje dějepisářka Lucie Fulínová.
