Praha – Během 20. století udělalo lidstvo obrovský technický pokrok, člověk poprvé stanul na měsíci, rozbil atom a vynalezl penicilin. Uplynulé století však také přineslo obrovská traumata: pro Evropany zejména dvě světové války a hrůzy holocaustu, pro Američany zase hospodářskou krizi nebo konflikt ve Vietnamu. „Bylo to století běsů a nadějí: takových běsů, které lidstvo nepoznalo nikdy předtím, a taky nadějí, které byly předtím úplně neznámé,“ konstatoval historik a ředitel Ústavu moderních dějin na FF UK Martin Kovář, který byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Naděje a běsy spolu přitom podle Kováře často souvisejí a jedno vede k druhému: „Naděje vkládané do charismatických vůdců totalitních –ismů ve 20. a 30. letech nepochybně napomohly spoustě běsů 20. století. Víra Němců v Adolfa Hitlera, víra Italů v Mussoliniho nebo v Rusku Lenin a Stalin, to jsou ukázky těch nadějí, které skončily ve světových válkách.“
Nejvýznamnější osobnosti: Churchill, Reagan nebo Fleming
V bohaté změti historických událostí a významných osobností je těžké vybrat jednu, která by 20. století ovlivnila nejvíce. Kovář jich vyjmenoval několik – všichni jsou přitom podle něj nositeli nadějí. Mezi nejdůležitější osobnosti podle něj určitě patří britský lékař Alexander Fleming, kterému se z plísně podařilo získat penicilin. Ten podle něj zosobňuje typ vynálezce nebo objevitele, který je pevně spjatý právě s 20. stoletím. (Více čtěte zde.)
Další významnou osobností je podle Kováře americký prezident Franklin Delano Roosevelt: „Protože v době, kdy se Amerika propadla do běsů velké hospodářské krize, tak dal Američanům naději. Nemyslím ani konkrétně New Deal, ale slova o tom, že jediné, čeho se můžete bát, je strach, nebojte se ho,“ vysvětluje Kovář. Dalším významným rozhodnutím prezidenta Roosevelta bylo přivést USA do 2. sv. války po boku Velké Británie, to prý podle Kováře nebylo jednoduché rozhodnutí a Roosevelt se výrazně zasadil o výsledek celé války.
Podobnou naději jako Roosevelt podle Kováře pro obyvatele okupované Evropy představoval britský premiér Winston Churchill, který prý už ve 30. letech pojmenoval nacistickou hrozbu. Další politik, který významně ovlivnil dějiny 20. století, byl americký prezident Ronald Reagan: „Vzpomínám si na to i já jak teenager, co pro nás v 80. letech znamenal Reagan, já jsem se při poslechu jeho projevů učil anglicky,“ uvedl Kovář. Připomněl také osobnost Martina Luthera Kinga, který bojoval proti rasové diskriminaci. Jeho slavný projev „I have a Dream“ patří podle Kováře k těm nejzásadnějším v celém století. (Více čtěte zde.)
Kennedy dokázal během Karibské krize zabránit světové válce
Před několika dny si svět připomínal 50. výročí atentátu na amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Také ten patří mezi nejznámější osobnosti 20. století, podle Martina Kováře je však jeho působení kontroverzní a má jak své obhájce, tak i kritiky. JFK je spojen jednak s vypjatou prezidentskou kampaní v roce 1960 – tehdy to byla první televizní kampaň, která naplno ukázala sílu médií. „A v tomto ohledu - to jak mediálně Kennedy působil - to byl začátek nové kapitoly nejen v americké politice,“ domnívá se Kovář.
Více o JFK
- Vražda JFK 50 let poté: CIA, Kubánci… a teorií neubývá
- Vražda JFK stále obestřena tajemstvím
- Zapruderův záznam atentátu na JFK trvá jen 26 vteřin, zná ho ale celý svět
Kennedy se během svého mandátu musel vypořádat s Karibskou krizí, která vypukla v roce 1962, když Sovětský svaz rozmístil své rakety na Kubu. Tady prý dodnes mezi historiky panují spory o tom, jestli JFK obstál. „Pro mě je Kennedy vítěz v tom ohledu, že dokázal se svým týmem po těch několika dramatických dnech zabránit světové válce, která byla mnohem blíž, než si dnes připouštíme,“ uvedl Kovář. Na druhou stranu ale upozorňoval, že USA z Karibské krize nevyšly jako žádný velký vítěz – jediným důsledkem prý byly garance Castrovské Kubě.
Během působení JFK v prezidentském úřadu došlo k jedné významné události i v Evropě rozdělené na východ a západ. V Berlíně totiž v roce 1961 vyrostla zeď, která měla zabránit odlivu uprchlíků z východního Berlína do západního sektoru. S tímto krokem, který byl rozhodnutím Sovětského svazu a NDR, podle Kováře Kennedy moc dělat nemohl. Už od konce druhé sv. války totiž USA uznávaly existenci bipolárního světa, obě velmoci se vzájemně respektovaly a JFK prý v tomto ohledu nebyl žádnou výjimkou. Jeho slavný projev „Ich bin ein Berliner“, který pronesl v roce 1963, tak byl spíše kompenzací za neaktivitu při výstavbě zdi, uvedl Kovář.
Kdyby nebyla Hirošima, atomová bomba by byla svržena později
Karibská krize i Berlínská zeď byly důsledkem rozdělení světa po 2. sv. válce. Šestiletý globální konflikt nakonec pomohlo ukončit svržení dvou atomových bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki. Podle Kováře se Američané k tomuto drastickému řešení odhodlali proto, že potřebovali válku ukončit rychle: „Jednak proto, že dokumenty, které jim připravili vojenští odborníci, říkaly, že válka může trvat ještě 12 nebo 16 měsíců a ztráty amerických vojáků se mohly počítat na statisíce.“ Druhým důvodem pak prý bylo to, že se předpokládal vstup Sovětského svazu i na asijská bojiště a USA by musely se Sovětským svazem vyjednávat, podobně jako v Evropě.
Podle Kováře však byly jaderné zbraně ve 2. sv. válce použity jen v omezeném rozsahu, co se týče plochy i počtu zbraní. Je prý vysoce pravděpodobné, že kdyby nebyly použity proti válečnému Japonsku, že by se tak stalo později, zbraně se totiž nevyvíjejí proto, aby se nepoužívaly. „A kdyby to nasazení přišlo později, třeba v době Korejské války, tak mohlo být masivnější a škody by byly mnohem větší, při veškerém respektu k tomu, co se stalo v Hirošimě a Nagasaki,“ uvedl Kovář. Obě pumy tam zabily okamžitě po výbuchu asi 130 tisíc lidí, dalších sto tisíc lidí zemřelo na důsledky ozáření v příštích měsících či letech a s jeho následky se potýkaly i další generace. (Více čtěte zde.)
Jaderný konflikt hrozí na Korejském poloostrově
Od konce 2. sv. války však uplynulo už skoro 70 let a v posledních dekádách má zejména euroatlantická společnost tendenci vnímat mír jako něco samozřejmého. To se podle Kováře zlomilo zřejmě právě po druhé světové válce. Už pět let po jejím skončení se totiž rodil Schumanův plán, který měl zajistit, že „válka mezi Německem a Francií bude nejen nemyslitelná, ale také materiálně nemožná“. Tento plán položil základy nejdříve ekonomické, a pak i politické integraci – Společenství uhlí a oceli se postupně proměnilo v Evropskou unii. Právě díky integraci zažívá euroatlantická společnost velmi dlouhé období míru. „Často říkám studentům, že období od roku 1945 prakticky dodnes je anomální,“ uvedl Kovář.
Varuje ovšem před vyhrocením konfliktu na Korejském poloostrově, který vypukl už v 50. letech, dodnes však obě znepřátelené země nepodepsaly mírovou dohodu. Budoucí vývoj v této oblasti je prý těžké odhadovat, protože je severokorejské vojenské vedení naprosto nevyzpytatelné: „S obavami říkám, že za sebe nevylučuji jakýkoliv scénář, včetně katastrofického, to znamená velikého konfliktu včetně nasazení jaderných zbraní, pokud se k nim korejská vláda dopracuje,“ varuje Kovář. (Více o korejské válce.)
Martin Kovář je spolu s egyptologem a archeologem Miroslavem Bártou autorem knihy Civilizace a dějiny, která v jediném svazku představuje dějiny člověka na planetě Zemi. První část publikace tvoří dějiny světa od vzniku člověka po současnost; na ní pak navazuje druhá část, která se soustředí na vybrané hlavní aspekty lidských dějin. Autory jednotlivých příspěvků jsou přední čeští vědci z oblasti humanitních i přírodních věd.
