Před osmdesáti lety začal v terezínském ghettu vycházet časopis Vedem. Nebyl jediným, který tamní děti psaly, ale jako jediný se skoro celý zachoval. Psát ho začal čtrnáctiletý židovský chlapec z Prahy Petr Ginz. Po dvou letech ho nacisté zavraždili v Osvětimi.
Chlapci z Terezína psali o strachu i radosti. Před 80 lety tam začali vydávat časopis Vedem
Události: Terezínský časopis Vedem (zdroj: ČT24)
Do současnosti se zachovalo z časopisu na osm set stránek. Kluci z terezínského ghetta na prahu puberty v něm psali fejetony, povídky nebo poezii. Hlavní postavou byl Petr Ginz, autory a čtenáři byli jeho vrstevníci.
„Člověk tím, že měl nějakou kulturní činnost, se odpoutal od všedního dne, když tam viděl všední hrůzu lidí, kteří umírali hladem a nemocemi,“ popsal v roce 2017 Toman Brod.
„Tím se náš život zcela změnil a pro nás to byl v pátek, kdy jsme články četli, svátek,“ zavzpomínal před třemi lety Jiří Brady.
Kluci, kteří Terezín přežili, časopis zachránili. Po osmdesáti letech příběh jeho i Ginze uchovává hlavně spisovatel a pedagog František Tichý. „On skutečně měl zvláštní charisma – já bych řekl, že byl od malička nasazený pro službu dobra. Tak až jako mirkodušínovský typ,“ popsal Ginze Tichý.
V rámci projektu Terezínská štafeta představuje se studenty, mezi kterými je i praneteř Ginze, terezínskou tvorbu dalším studentům. „I když v některých ohledech je dobrá a obrázky jsou krásné, v mnohém se to zas tak neliší od toho, jak vypadají dnešní studentské časopisy,“ řekla Anežka Ptáčková.
„Země z Měsíce“
Sny a plány, o kterých ve Vedemu psali, se většině z kluků nesplnily. Ze zhruba deseti a půl tisíce dětí v Terezíně přežil holocaust jen zlomek. Ale třeba kopie Ginzovy kresby měsíční krajiny se s obálkou časopisu dostala až do vesmíru. Na palubu raketoplánu Columbia ji vzal první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. „Byl to ve svém jádru docela umělec, vědec a také vizionář. Nakreslil tento krásný obrázek Země pohledem z Měsíce,“ poznamenal americký astronaut Andrew Feustel.
Ginz žil v domě na pražském Těšnově. V Terezíně strávil skoro dva roky, v září 1944 ho transport převezl do Osvětimi, kde v selekci po příjezdu skončil na špatné straně – v plynové komoře zemřel ještě týž den.