Nejistota spojená s bydlením může podle Ústavního soudu ohrozit důvěru lidí v demokratický právní stát. Česku chybí zákon o sociálním bydlení, uvedl. Soudci míní, že jde o dlouhodobě neudržitelný stav, směřující proti mezinárodním závazkům státu. Soud sice zamítl stížnost nájemníků obecního bytu v Olomouci, která ho k tématu přivedla, v nálezu ale zároveň zkritizoval systémové nedostatky spojené s bydlením v Česku.
Soud apeluje na zákonodárce, aby provedli aktivní kroky k přijetí zákona o sociálním bydlení, uvedl soudce zpravodaj David Uhlíř. „Jinak hrozí vyostření krize v oblasti sociálního bydlení. Je přitom dlouhodobě zjevné, že se tyto obtíže budou v budoucnu dotýkat nejen osob ohrožených chudobou, ale s ohledem na inflaci a narůstající ceny energií i střední třídy, seniorů, samoživitelek, studentstva a mladých osob,“ stojí v nálezu.
Situací se soud zabýval na základě stížnosti nájemníků romského původu z Olomouce. U krajského soudu podali žalobu na určení, že se město dopustilo nezákonného zásahu, když neučinilo kroky k desegregaci vyloučené lokality a svou bytovou politikou přispívalo k udržování sociálního vyloučení. Neuspěli ani u krajského soudu, ani u Nejvyššího správního soudu.
Absence zákona je závažným pochybením státu
Aktéři bydleli postupně na více adresách v olomouckých obecních bytech. Poukazovali na špatný technický a hygienický stav bytů. Správní soudy se při projednávání žaloby soustředily hlavně na otázku, zda žalobcům svědčí veřejné subjektivní právo na bydlení. Podle krajského soudu nikoliv, protože zákon žádné takové právo výslovně nezakotvuje.
Podle Ústavního soudu lze z Listiny základních práv a svobod vyvodit, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Právo bydlet či právo na přiměřené bydlení však nelze před soudy uplatnit přímo. Sociálních práv se lze totiž domáhat pouze v mezích zákonů. Absence vhodného zákona je podle soudu závažným pochybením českého státu.
