Přesně před sto lety Československo přijalo desítky tisíc převážně ruských uprchlíků před bolševickým terorem. Díky „pomocné akci“, kterou prosadil především prezident Tomáš Garrigue Masaryk, mohlo v republice vystudovat přes šest tisíc ruských či ukrajinských studentů. Program podporoval odborníky všech oborů i sociálně slabé či invalidy.
Eugenie Číhalová žije v tuzemsku od svého narození v roce 1944. Blízko má ale i k Rusku, ze kterého pocházel její otec Jevgenij Feofilovič Djukov.
Ten bojoval v občanské válce v řadách Bílé armády. Po evakuaci z Krymu se pak v Bulharsku dozvěděl o programu československé vlády, která ruským uprchlíkům nabízela pomoc. „Mám doklad o tom, jak tatínek posílal ještě z Bulharska ručně psaný dopis na Univerzitu Karlovu, jestli by tam mohl studovat,“ uvedla Číhalová.
Po příjezdu do Prahy a po studiích se stal Djukov lékařem. Oproti plánu pak v Československu zůstal celý život. „Zjistili, že návrat není možný. Chodila hlášení, že rodiny jsou vybité,“ vysvětlila mimo jiné Číhalová.
Vědci i spisovatelé
Do Československa přišlo na 30 tisíc Rusů. Často se jednalo o vědce, spisovatele nebo architekty vyháněné z vlasti.
„Těm, kteří nemohli dokončit studia během první světové a občanské války v Rusku, nabídli možnost dokončit studia v Československu,“ uvedla Daniela Kolenovská z Katedry ruských a východoevropských studií na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Vznikaly ruské univerzity a spolky. Pomoc měla být krátkodobá, prezident i vláda předpokládali, že bolševický režim v Rusku brzo skončí a odborníci se vrátí zpět. To se nestalo. „Těch, kteří nabídku bolševiků ve třicátých letech využili, známe už jenom nekrology a víme, že to s nimi nedopadlo dobře,“ dodala Kolenovská.
V Československu zůstala i rodina Eugenie Číhalové, která zde pak spoluzaložila výbor „Oni byli první“ a působí ve spolku, který sdružuje příslušníky ruské menšiny. Mezi nimi i potomky a příbuzné někdejších emigrantů.
