Praha – Syrský Damašek, irácká města Bagdád s Irbílem a Kábul v Afghánistánu jsou riskantními místy české diplomacie. Ambasády tam proto střeží ochranné týmy. Ty naopak již nehlídají české zastoupení v Libyi nebo Pákistánu.
V Afghánistánu pracují vojáci, příslušníci 601. skupiny speciálních sil, v Iráku a v Sýrii policisté z protiteroristické jednotky. „Můžeme se setkat s únosy, můžeme se setkat se střelbou, můžeme se setkat s kombinovanými útoky, kdy útok začne výbuchem a pak nastupuje střelba,“ popisuje příslušník Útvaru rychlého nasazení Josef S.
Josef S. slouží v Útvaru rychlého nasazení od roku 1997. Prošel misemi v Afghánistánu, Pákistánu nebo v Iráku. Naposledy hlídal české velvyslanectví v Sýrii. „V centru Damašku je běžný život, jako by se válka tohoto města nedotkla, ale v okolních lokalitách, které jsou vzdáleny pouze několik kilometrů, se tvrdě bojuje,“ vypráví elitní policista.
- Ochranné týmy mají ve výzbroji samozřejmě pistole a samopaly, v autech ale vozí těžší zbraně, například kulomet pro speciální operace, útočné pušky s podvěsným granátometem nebo útočné a obranné granáty.
Počet míst, která bude potřeba hlídat před útokem teroristů, může na Blízkém a Středním východě nebo v Africe ještě růst. „Situace se může se měnit, což znamená, že ani my do budoucna nemůžeme vyloučit, že budeme žádat o přidělení speciálních jednotek na nějaké jiné ambasádě,“ říká mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová.
Nyní pro Útvar rychlého nasazení pracuje v zahraničí zhruba dvacet lidí. V Damašku, v Bagdádu a Irbílu se střídají pravidelně po třech až čtyřech měsících.
