Výtvarník Otmar Oliva odlil společně se svými přáteli bronzovou pamětní desku věnovanou Františku Bogatajovi, veliteli paraskupiny Carbon. Umělec tak vzdává poctu válečnému hrdinovi, jehož výsadek patřil k jedněm z nejúspěšnějších na území protektorátu.
Příprava pamětní desky nesoucí jméno hrdiny trvala několik měsíců a závěr jejího odlévání provázely silné emoce. Její autor Otmar Oliva totiž nesl s Bogatajem po komunistickém převratu v roce 1948 podobný osud. Oba dva režim pronásledoval.
František Bogataj se narodil 21. března 1913 v Uherském Ostrohu. Před německou okupací sloužil Bogataj u západních hranic jako velitel roty těžkých kulometů. U Božího Daru řídil v září 1938 akci proti bojůvkám henleinovců.
Po zahájení okupace byl propuštěn z armády a zapojil se do ilegální odbojové organizace Obrana národa na Slovácku. Za tuto činnost byl ve své nepřítomnosti odsouzen na smrt. Rozhodl se proto odejít ze země a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút se dostal do Francie a později do Británie, kde sám sebe i ostatní připravoval na nasazení v týlu nepřítele.
Do Čech se znovu vrátil 13. dubna 1944. Jako velitel výsadkové skupiny Cabron tu spolu s radiotelegrafistou Jaroslavem Šperlem splnil řadu úkolů pro londýnské ministerstvo národní obrany. Výsadek Carbon operoval v Ostrožské Lhotě. Odeslal 230 depeší, pro odbojáře zajistil shoz 7 tun zbraní. Podíleli se také na sabotáži proti železnici a na útocích na německé vojenské transporty.
Před gestapem našli výsadkáři úkryt ve škole uprostřed vesnice. Skrývali se na půdě, zatímco o patro níž byly třídy plné zvídavých dětí. V případě vyzrazení hrozila odplata celé vesnici. „Dnešní doba si, myslím, potřebuje zvýraznit ty vlastnosti, které ta deska zobrazuje – odvahu, statečnost, vlastenectví,“ komentoval vyhotovení desky současný ředitel školy, kde se výsadek skrýval, Tomáš Mlčoch.
Po revoluci se Bogatajovy činy dočkaly ocenění
„Když po únoru 1948 vyhnali komunisti hrdinu Bogataje z armády, začal bojovat i proti nim,“ uvedl starosta Ostrožské Lhoty Antonín Jelének. Po druhé světové válce a následném převzetí moci v Československu komunisty totiž hrozilo Bogatajovi zatčení. Proto znovu utekl do zahraničí, tentokrát do Německa. Tam se zapojil do vznikajícího protikomunistického odboje. V rámci něj se například podílel na výcviku a vysílání kurýrů do Československa.
Později žil Bogataj ve Spojených státech amerických, kde začal pracovat ve finančním sektoru a postupně se vypracoval místo viceprezidenta Americké národní banky v Chicagu.
Bogataj získal po sametové revoluci celou řadu domácích i zahraničních vyznamenání. V roce 1992 mu prezident Václav Havel udělil Řád Milana Rastislava Štefánika a o rok později ho povýšil do hodnosti generálmajora. Zemřel 4. února 1999 ve Spojených státech.
