Káthmandú - Česká výprava do nejvyššího světového pohoří v roce 1969 patřila k úplně prvním výpravám československých horolezců do nejvyšších světových pohoří. Předcházely jí výpravy do Váchánského Hindukúše v roce 1965, a o dva roky později na Pamír, a do pákistánského Hindukúše. Zcela logicky musela následovat Himálaj. A úspěch přišel 7. října 1969, kdy česká expedice dobyla vrchol sedmapůltisícovky Annapúrny IV. Jádro výpravy tvořili horolezci z Českého ráje. Sen o himálajském dobrodružství se zrodil už za první republiky. Pak ale přišla druhá světová válka, komunistický převrat a uzavření hranic. Horolezci čekali dlouhé roky. Nakonec v polovině 60. let došlo k mírnému uvolnění režimu a oni si konečně mohli svůj sen splnit.
Výprava starých chlapů - liberecká expedice na Annapúrnu
Na výpravu do asijských velehor se expedice vydala po roce příprav a balení. Horolezci patřili k průkopníkům českého pískovcového lezení. „Chlapi, stárnem. Pojeďme do Himálaje,“ zněla památná věta Bohouše Svatoše, jednoho z horolezců, která nápad na uspořádání expedice odstartovala.
Paradoxní je, že první českou horolezeckou expedici do nejvyšších světových hor nazvali sami její účastníci „výpravou starých chlapů“.
GALERIE
videogallery_44103
Pod hlavičkou Libereckého horolezeckého svazu začali chystat výpravu a oslovovat národní podniky. Postupně se expediční sklad začal plnit konzervami, chlebem a ostatními potřebami. Vedoucí výpravy musel rovněž předjednat povolení vstupu do Nepálu, který ho povoloval jen omezenému množství výprav. To se povedlo - ale jen na Annapúrnu, ostatní kopce byly obsazeny.
Výpravu vedl Vladimír Procházka (známější jako Chroust, který o několik let později proslul jako přední český metodik a autor pro české horolezectví zcela zásadních učebnic). Cestu dlouhou přibližně 20 tisíc kilometrů z Liberce do Káthmandú vykonali účastníci po vlastní ose v pragovce S5T, do Pokhary se dopravili letecky a odtud našlapali přibližně 200 kilometrů pěšky. Zdaleka ideální nebylo ani samotné horolezecké vybavení.
„Třeba karimatky se objevily až dva roky po této expedici. Chyběly hodnověrné mapy, přístroje i zkušenosti. Místo pravých horolezeckých ledovcových brýlí měli svářečské, které oči před UV uchránily, ale velmi zužovaly zorný úhel.“
Díky zkušenostem, obrovskému úsilí a silné vůli se expedice 7. října 1969 vyšplhala až na vrchol 7,5tisícové hory, a to za účasti jednoho šerpy, kterého ani nechtěli. Pro celou výpravu to znamenalo nesmírný úspěch a zároveň podstatný mezník v historii našeho horolezectví. „Pomyšlení, co člověk zkusí, než se dostane do pořádných hor, kolik musí navštívit měst, že si musí nechat ukrást i zavazadla, to doslova strká nahoru,“ prohlásil Miloš Albrecht, člen expedice.
Zážitky z výstupu na vrchol už vedoucí expedice Vladimír Procházka popsal v roce 1972 v knize Na Annapúrnu. Jeho syn ji teď vydává znovu, doplněnou o DVD.