Zlín - Svatba jako před sto lety dnes proběhla ve slováckém Vlčnově. A nebyla to jen ukázka folkloru, ale oficiální svatba se všemi náležitostmi. Před lety to byla běžná součást života vesnic na jižní Moravě, v současné době k podobné svatbě snoubenci svolí maximálně jednou až dvakrát v roce. Dnes se potkaly doslova i obrazně dvě vesnice vyhlášené svým kladným vztahem k folkloru – Vlčnov a Skoronice.
Během svatby není možné obejít žádnou část rituálu. A tak když průvod ženicha dnes ráno přišel k vlčnovskému domu nevěsty, narazil na zavřené dveře. A i když vrata nakonec povolila, překážky ještě nebyly překonány. Ženich svou vůli musel potvrdit nezpochybnitelným rozpoznáním nevěsty.
Rodičovské požehnání zůstalo dnes, stejně jako i před lety, intimní záležitostí soukromí. Církevní obřad už nikoliv. Vždyť právě on završuje obřad, který ani po letech nijak neztratil sílu ani závazek. „Ten pocit je skutečně krásný. V tento den mám vše, co k tomu patří – sluníčko, kroje, manžela i kamarády,“ usmívá se nevěsta Hana Holmanová. „Hanka to řekla krásně,“ souhlasí ženich Jan Holman.
Svatba byla úžasnou přehlídkou krásy těch nejslavnostnějších krojů, a to hned ze dvou oblastí. A co víc, Vlčnov i Skoronice jsou jedny z posledních vesnic, které při životě udržují Jízdy králů. Obě vesnice si tuto pýchu velmi bedlivě hýčkají, sveřepost soupeření ale dnes významně polevila. „Honza jel s vlčnovskou jízdou ve Strážnici, kde nám chtěli ukrást krále, ale my jsme se nenechali,“ říká otec ženicha Josef Holman.
Po vážném obřadu v kostele svatba pokračovala v tónu méně vážném v jednom z vyhlášených vlčnovských sklípků.
