Filip Kanda strana 4 z 5

Když jsem se před mnoha lety začal zajímat o Kolumbii, možná největší vliv na tom měl Gabriel García Márquez, slavný kolumbijský spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu. Během dalších let jsem ho pak začal označovat za nejvýznamnějšího šiřitele kolumbijské kultury a společnosti ve světě. Jeho díla učarovala milionům čtenářů na celém světě. Jsou to velmi silné příběhy, často označované za magický realismus, plné extrémů. Sám García Márquez mluví o své zemi jako o zemi extrémů a přemíry. "V Kolumbii je přemíra dobra i zla, lásky i nenávisti, něhy i násilí," říká. Toho všeho jsou jeho romány plné. A skutečně má z čeho čerpat: tisíciletá válka, masakry banánových společností, El Bogotazo, ozbrojený konflikt, drogové kartely a přitom všem úžasní lidé, kultura a úžasný životní náboj. Do Kolumbie se nelze nezamilovat. Přesto, že tam je všeho přemíra.

Nová osa zla? To zní sice příliš tvrdě, ale v každém případě se posiluje nová vojenská aliance, ze které USA rozhodně nemají radost. A dalo se to čekat. "Moc dobře víte, že Spojené státy jsou mimořádně aktivní v zemích bývalého sovětského bloku, takže je naprosto přirozené, že Rusko to bude chtít vyvážit, a být třeba aktivnější zase v zemích Latinské Ameriky," ohodnotil situaci ruský politický analytik Viktor Linnik.

Mimořádné úspěchy v boji s levicovými partyzány si letos připsala kolumbijská vláda. Jako podstatně méně úspěšný se však jeví její boj proti narkoobchodu, i když pro tento účel disponuje obrovskými prostředky, mimo jiné i ze Spojených států. Podle údajů Kanceláře pro boj proti drogám a zločinu OSN (UNODC) se totiž zemědělská plocha osázená kokou v Kolumbii za loňský rok rozrostla o 27 procent. Mnozí proto už začali americkou pomoc pro boj proti drogám v Kolumbii, a hlavně způsob jejího vedení, kritizovat.

Už týden je na svobodě po víc než šestiletém zajetí kolumbijsko-francouzská politička Ingrid Betancourt. Byla nejznámějším rukojmím na světě, symbolem utrpení obětí únosů v Kolumbii. Její osvobození v mimořádně úspěšné vojensko-špionážní operaci bylo další významnou ranou nejsilnější guerrille v Latinské Americe. Jen od počátku roku FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) přišly o 3 své hlavní velitele (včetně zakladatele organizace Manuela Marulandy), a teď také o svůj největší trumf mezi rukojmími.

Oslavy španělských fotbalistů nebraly konce. Ve Vídni i v Madridu. Mezi stovkami tisíc nadšených fanoušků, kteří lemovali cestu fotbalistů z letiště Barajas až na náměstí Colón. Hráče přijal a jednomu po druhém potřásl rukou i španělský král Juan Carlos, královna Sofía, princ Felipe i princezna Letizia. Z plánovaných patnácti minut se jejich setkání s královskou rodinou protáhlo téměř na hodinu. Pak blahopřál osobně také premiér José Luis Rodríguez Zapatero. A další a další. Oslavy v ulicích se protáhly na 36 hodin!

Když se v lednu 2006 ujal prezidentského úřadu v Bolívii Evo Morales, probudil zájem téměř celého světa. Nejen tím, že je vůbec prvním bolívijským prezidentem indiánského původu, a že předtím proslul především jako odborový předák pěstitelů koky, ale také tím, že slíbil provést radikální společenské změny ve své zemi - jakousi indiánskou revoluci. 1. května téhož roku pak vyhlásil znárodnění těžebního plynového průmyslu a další znárodňovací kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. V zahraniční politice se Juan Evo Morales Ayma orientuje především na svého kontroverzního venezuelského kolegu Huga Cháveze. Bolívie, spolu s Venezuelou, Ekvádorem, Nikaraguou a pochopitelně Kubou tvoří nejlevicovější a nejprotiameričtější osu v Latinské Americe.

Před pouhým měsícem (15. - 16. května) se v peruánské Limě sešlo na 60 hlav států a vlád zemí Evropské unie, Latinské Ameriky a Karibské oblasti, aby spolu dohodli společnou strategii pro hospodářský rozvoj obou kontinentů, boj proti chudobě, společný, humánní přístup k řešení migrace a dokonce i vytvoření zón volného obchodu.

Ještě počátkem roku mluvil o "politickém projektu" Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a vyzýval svět, aby uznal jejich válečnický statut, namísto označení "teroristická organizace". Teď Chávez říká, že "partyzánská válka se už stala historií" a že "partyzánská hnutí už dnes nemají v Latinské Americe místo". Venezuelský prezident ve svém postoji k ozbrojenému konfliktu v sousední Kolumbii otočil o 180 stupňů. Proč? Co ho k tomu vedlo?

Fotbalová horečka je tu zase. Pro mnohé fandy teď na 3 týdny nic jiného neexistuje: fotbalové Euro 2008. Fotbalu chci věnovat i tento deníček. O Euru ale minimálně. Víc o Evropské unii a o prezidentovi FIFA, který ji nehodlá brát na vědomí.

Jmenoval se Pedro Antonio Marín, sám si ale vybral jméno Manuel Marulanda Vélez (jméno skutečného dělnického vůdce Komunistické strany Kolumbie, mučeného a zabitého v padesátých letech). Kolumbijské ozbrojené síly zase pro něj zavedly přezdívku "Tirofijo" (v překladu: Přesná střela. Mířil skutečně moc dobře a vůbec vynikal bojovými schopnostmi). Byl to nejstarší partyzán na světě. Narodil se v květnu 1928 a v roce 1948 už se chopil zbraně jako člen ozbrojené složky Liberální strany. Bylo to po atentátu na historického předáka liberálů Jorgeho Eliécera Gaitána a po následném revolučním výbuchu známém jako El Bogotazo. V roce 1964 spoluzaložil FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), protože se cítil zrazen přílišnou loajálností tehdejší Liberální strany ke Konzervativcům. Takže jako partyzán strávil v ilegalitě tři čtvrtiny svého života, plných 60 let! Zemřel 26. března 2008, údajně na srdeční infarkt, nedlouho před svými osmdesátými narozeninami. Zprávu o jeho smrti přinesly kolumbijské tajné služby až o minulém víkendu, druhý den poté ji FARC potvrdily.

Konečně se v Praze začalo něco měnit, říkal jsem si ve čtvrtek. Přední české deníky informovaly na svých titulních stranách, že za psa bez vodítka v některých veřejných prostorách bude jejich majitelům hrozit pokuta až 50 tisíc korun. Konečně se bere ohled na malé děti a jejich rodiče, říkal jsem si. Procházky s dětmi a hry v městských parcích a na loukách na sídlištích jsou už totiž v Praze dlouho nemožné. Snad na každém metru čtverečním psí výkal, navíc volně pobíhající velcí a uslintaní čtyřnožci bývají pro malé děti skutečným nebezpečím.

Kapverdské ostrovy, Kolumbie - Bogota, Peru - Lima, Mali. Takový je itinerář právě probíhající oficiální zahraniční cesty českého premiéra Mirka Topolánka. Představení Česka jako budoucí předsednické země EU, obchod, diplomacie a účast na pravidelném summitu nejvyšších představitelů zemí EU a Latinské Ameriky s Karibikem - to jsou témata návštěv. O jejich obsahu informuji tento týden v Událostech a v programech ČT24. Na těchto řádkách bych se ale rád věnoval jinému aspektu, a to přímo trase cesty, konkrétně úseku z Kapverdských ostrovů do kolumbijské Bogoty.

Měla se účastnit loňské soutěže o nových sedm divů světa. Její příbuzná, Velká čínská zeď, se jedním z nových divů dokonce stala. Stavba, o které mluvím, se jí dokonce i velmi podobá. Budují ji Spojené státy na své jižní hranici s Mexikem. Hraniční zeď začíná dokonce ještě v moři, ve vodách Pacifiku ji tvoří do dna zapíchnuté vysoké železné kůly, jeden vedle druhého. Z vršku je na pobřeží skutečně impozantní pohled. Stavba se pak táhne podél mexické hranice v délce přes 3 150 kilometrů. Doplňuje ji navíc sofistikovaný systém nočního vidění, kamer, ozbrojené pohraniční hlídky, tisíce gardistů, vrtulníky, letadla… Přesto, proud ilegálních mexických imigrantů do Spojených států se nezastavil.

Uribe nechce Cháveze, ale Sarkozyho. Sarkozy ale potřebuje Cháveze, a toho nechce Uribe. Co to znamená? Schematický a zjednodušený popis stavu a dosavadních možností vyjednávání o propuštění rukojmích, která po dlouhá léta zadržují kolumbijští partyzáni z FARC (Revolučních ozbrojených sil Kolumbie).

Další volby v Latinské Americe a další obrat doleva. Tentokrát dochází k obratu v nejřidčeji obydlené suverénní zemi Jižní Ameriky - v Paraguayi. Země proslulá ve světě černým obchodem s kradenými auty, pašováním, korupcí, praním špinavých peněz, ale také skvělými fotbalisty, si teď připisuje hned dva rekordy. Za prvé, ve volbách prohrála strana, která byla vůbec na celém světě nejdéle u moci: 61 let! (Partido Colorado). A za druhé, vůbec poprvé se prezidentem v Latinské Americe stane bývalý biskup katolické církve: 57letý Fernando Lugo.

Těžba ropy, obchod s narkotiky, prodej ojetin, spekulace s nemovitostmi. To vše je výhodný kšeft, řekne si jistě každý, kdo by rád zbohatnul. A co teprve voda. Cože, voda? Jistě, obchod s vodou - z toho je pořádný zisk. Nevěříte? Kolik za ní platíte v restauraci, kavárně nebo baru třeba v centru Prahy? 30,-Kč za 0.25l? Někde to může být i víc, 40,-,50,-Kč. Přitom je to asi stonásobek její ceny a hlavně jde o porušování základního lidského práva!

Osm let za mřížemi za adopci a výchovu dítěte. Příliš? V kontextu Argentiny a její "špinavé války" z přelomu 70. a 80. let asi ne. Rozsudek padl minulý týden v Buenos Aires. Odsouzenými jsou adoptivní rodiče dnes třicetileté Maríi Eugenie Sampallo - sama je žalovala: za únos a krytí vraždy jejích pravých rodičů a za falzifikaci její vlastní identity. Stejný příběh jako María Eugenia si dodnes prožívá na 500 někdejších unesených novorozenců, zhruba 400 z nich svoji identitu a osud svých biologických rodičů dosud nezná. Lze proto očekávat, že v příštích měsících či letech padnou ještě další podobné rozsudky.

Fernando, Veronica, Luis a Soren studovali filozofii na Mexické Národní univerzitě (UNAM), největší v Latinské Americe. Spolu s další studentkou filozofie Lucií Morett se vypravili v únoru do Ekvádoru. Tam se vydali na sever země ke hranicím s Kolumbií a dorazili do tábora největší kolumbijské povstalecké organizace FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), stále ještě na území Ekvádoru. To vše ze studijních důvodů, tvrdí dnes jejich obhájci a rodiny. Na Filozofické fakultě UNAM se totiž věnovali studiím politických režimů a společenských otázek Latinské Ameriky. První čtyři ale v táboře povstalců do 24 hodin nalezli smrt. Jediná Lucía Morett s vážnými zraněními přežila. Studenti krátce před osudným okamžikem poznali Raúla Reyese, třetího nejvýš postaveného vůdce kolumbijské guerilly. Pak ale přišel letecký útok kolumbijské armády, její vůbec nejúspěšnější operace v celé čtyřicetileté historii kolumbijského ozbrojeného konfliktu. Zpráva o dopadení a smrti významného povstaleckého vůdce a dalších 16 partyzánů obletěla svět a dostala se i do České republiky. Mezi oběťmi však bohužel byli i čtyři výše zmínění mexičtí studenti.

Kolumbijská vláda nechce riskovat smrt své bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourt, která přežívá už 6 let v zajetí. Partyzáni z Revolučních ozbrojených sil (FARC) ji zajali 23. února 2002 a spolu s dalšími čtyřmi desítkami politiků, vojáků a policistů patří mezi dlouholetá prominentní rukojmí, která chce kolumbijská guerilla vyměnit za několik stovek svých vězněných spolubojovníků. Podle informací z posledních měsíců je Ingrid vážně nemocná. Tropická nemoc leishmaniasis a žloutenka typu B ji v hlubokém pralese přivedla na pokraj sil, a 46letá politička bojuje na hranici života a smrti.

Svatý týden (Semana Santa) - tak se v Latinské Americe říká svátečním dnům, u nás známých jako Velikonoce. Nicméně, v poslední době se tam mnozí ptají stále častěji: Je ten týden (Semana) skutečně svatý (Santa)? A udrží se i do budoucna?

Červená růže pokvete ve Španělsku další čtyři roky. Tamní socialisté obhájili. Výsledky všeobecných voleb dopadly dokonce na procento přesně podle předvolebních očekávání. Vládní socialisté získali 43.6% a opoziční lidovci 40.1%. Vítězná většina tedy není nadpoloviční a socialisté se budou muset ve vládě opřít také o podporu některé další menšinové strany.

Všechno to začalo jako veliký úspěch. Kolumbijská armáda dokázala něco, co se jí za téměř půlstoletí konfliktu s ozbrojenými povstalci nepodařilo - dopadla a zabila jednoho ze skutečně vysokých vůdců ozbrojené guerrilly. Byl jím Luis Edgar Devia, alias Raul Reyes, mluvčí FARC (Revolučních ozbrojených sil Kolumbie) a zároveň druhý až třetí nejvýznamnější vůdce této obávané organizace.

Kolumbijci doma i po celém světe předvedli v uplynulém týdnu ojedinělé odhodlání. Poprvé za více než 40 let, co trvá tamní ozbrojený konflikt, zorganizovali a provedli opravdu masovou akci s celosvětovým dopadem. Ulice, náměstí a městské parky zaplnily proudy lidí, kteří manifestovali proti FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie) a proti únosům. Jen v hlavním městě Bogotě, ve kterém žije 7 milionů obyvatel, jich vyšly do ulic, podle úředních odhadů, 2 miliony. Další desítky tisíc lidí také v dalších velkých městech: Cali, Medellinu, Barranquille, Cartagene, Cucute, Valleduparu a jiných, ale také po celém světě: v New Yorku, Caracasu, Buenos Aires, Madridu, Paříži, ale i třeba až v Sydney, a desítky také v Praze.

Naprosto absurdní jsou pravidla některých leteckých společností, ale bohužel je to realita: Na palubě letadla vám hrozí nákaza téměř jakoukoli nepříjemnou chorobou. A od letecké společnosti žádné odškodnění nedostanete. Očkujte se a braňte se sami!