Další volby v Latinské Americe a další obrat doleva. Tentokrát dochází k obratu v nejřidčeji obydlené suverénní zemi Jižní Ameriky - v Paraguayi. Země proslulá ve světě černým obchodem s kradenými auty, pašováním, korupcí, praním špinavých peněz, ale také skvělými fotbalisty, si teď připisuje hned dva rekordy. Za prvé, ve volbách prohrála strana, která byla vůbec na celém světě nejdéle u moci: 61 let! (Partido Colorado). A za druhé, vůbec poprvé se prezidentem v Latinské Americe stane bývalý biskup katolické církve: 57letý Fernando Lugo.
Latinské oči Filipa Kandy: Kam kráčí Paraguay? Kam kráčí Latinská Amerika?
Jako Chávez nebo jako Lula?
Spolu s vítězi voleb (Vlastenecká aliance pro změnu) se minulý týden jistě radovali i stoupenci vládních a provládních stran v celé řadě dalších zemí kontinentu. Právě tam došlo v minulém desetiletí k výraznému obratu doleva. Kromě Kolumbie už totiž vládne levice v celé Jižní Americe. Někde umírněná, jinde radikální. I v Paraguayi se v předvolebním období objevovala obvinění (především ze strany odstupující strany Partido Colorado), že kampaň levicové aliance podporují spolupracovníci ze zahraničí. Nejčastěji byl v této souvislosti jmenován venezuelský prezident Hugo Chávez a jeho lidé. Nakonec soudy, ani mezinárodní volební pozorovatelé žádná taková obvinění nepotvrdily. To, že výsledek paraguayských voleb levicové vlády v Latinské Americe potěšil, je ale pochopitelné.
Paraguay, Latinskou Ameriku a svět teď ale zajímá, jak bude nový levicový prezident Paraguaye vládnout. Jako Chávez ve Venezuele nebo jako Lula v Brazílii? Nebo jako něco mezi? Zřejmé je, že levice je v Latinské Americe navzájem velmi různá. Mluví se o tzv. umírněné levici, která vládne právě v Brazílii, Argentině, Chile, Uruguayi či Peru, a o radikální levici, která je u moci ve Venezuele, Bolívii, Ekvádoru či Nikaraguy. To vše, pokud ovšem přistoupíme na onu schematičnost levice a pravice zažitou v Evropě, protože Latinoameričané to zas tak přesně nerozškatulkovávají. Ti spíš mluví o vládách schopných uspokojit potřeby a cíle většinových částí společnosti a o těch, kterým se to nedaří, nebo mají jiné priority.
Přesto, jako Chávez nebo jako Lula? K tomu je třeba ještě dál říct i to, že v Latinské Americe ani nevidí Cháveze a Lulu v nějakém rozporu. Oba dva prezidenti se navzájem tolerují, respektují a spolupracují. A to i přesto, že například Chávezova ropná politika postihla některé brazilské investory. Pokud ale Lula na veřejnosti mluví o Chávezovi, tak říká, že jeho styl vlády, směr a kroky, které číní, jistě odpovídají potřebám jeho země. A Chávez se podobně vyjadřuje také o Lulovi.
Nově zvolený paraguayský prezident Fernando Lugo jen pár hodin po svém vítězství otevřel téma, které by mohlo o jeho dalším směřování napovědět. Hodlá vytvořit komisi specialistů, která se má věnovat přehodnocení dosavadních smluv a cen energie, kterou Paraguay prodává právě Brazílii. Jde o energii z největší světové vodní elektrárny Itaipú. Podobné kroky, co se týče využití národního bohatství - ropy či zemního plynu - přijali před Lugem i prezidenti Venezuely a Bolívie, Chávez a Morales.
I přes to ale dosavadní předpoklady mluví pro to, že Lugova vláda bude spíš umírněná, tedy po vzoru Luly. Jednak proto, že Paraguay a její ekonomika je úzce spjatá právě s Brazílií a Argentinou a vůbec ekonomickým blokem Mercosur. A pak také proto, že Lugovo vítězství nakonec vůbec nebylo tak výrazné, jako třeba to Chávezovo a Moralesovo, ve Venezuele a Bolívii. Lugo získal něco málo přes 40% hlasů, jeho největší soupeřka Blanca Ovelar z odstupující strany Partido Colorado o něco víc než 30%, a konečně bývalý generál Lino Oviedo přes 20%. Navíc Lugovo volební uskupení není jednotná strana, ale širší aliance stran levého středu.
No a nakonec, jak se slučuje Lugova minulost katolického biskupa a přítomnost politického lídra a prezidenta? Jde sice o první případ v Latinské Americe, kdy se bývalý biskup stal prezidentem, není to ale poprvé na kontinentě, co se aktivní církevní hodnosti s politikou protínají. Lugo se hlásil ke směru Teologie osvobození, velmi rozšířenému právě v Latinské Americe od 60. a 70. let, který klade důraz na snížení chudoby a materiálních obtíží chudých a s jehož uznáním si ve Vatikánu dělal velké problémy tehdejší odborník na pravost víry a církevní nauky, dnešní Papež Benedikt XVI. K teologii osvobození se v minulosti na kontinentě hlásilo mnoho vlivných kněží, jedním z nejznámějších byl Kolumbijec Camilo Torres, který se snažil sblížit katolictví a revoluční marxismus. Složitá situace ho pak přivedla až mezi partyzány a zemřel v boji v roce 1966. Marxismus a církev pak velmi úspěšně slučoval i Daniel Ortega v Nikaraguy. Biskupa Fernanda Luga zase nejvíc ovlivnilo působení v jedné z vůbec nejchudších oblastí Paraguaye, v diecézi San Pedro. Když se ale v roce 2006 rozhodl pověsit kutnu na hřebík a vstoupit do politiky, Vatikán to odmítl uznat s tím, že na duchovní stav nelze rezignovat a z církve ho vyloučil.
- Prezidentské volby v Paraguayi autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/184/18336.jpg
- Fernando Lugo autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/184/18329.jpg
- Paraguay autor: Markéta Sandanusová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/152/15106.jpg
