Naprosto absurdní jsou pravidla některých leteckých společností, ale bohužel je to realita: Na palubě letadla vám hrozí nákaza téměř jakoukoli nepříjemnou chorobou. A od letecké společnosti žádné odškodnění nedostanete. Očkujte se a braňte se sami!
Nechcete šířit nákazu? Tak zaplaťte!
Proč je pravděpodobnost nebezpečné nákazy v letadlech tak vysoká? Jeden příklad: Chystáte se s rodinou (2 dospělí, 2 děti) na nějakou zaoceánskou cestu (třeba do Latinské Ameriky, protože toto jsou Latinské oči…). Letenky máte rezervované už od září a placené v říjnu (protože jedině tak máte šanci na nějakou relativně ekonomickou cenu). Máte odletět třeba právě příští týden. A zrovna dnes vaše dítě onemocní neštovicemi. Potřebovali byste proto let ze zdravotních důvodů o týden odložit. Air France ale zdravotní důvody (ani s lékařským potvrzením) neuznává! Možnost změny letenky vám sice dá, ovšem s poplatkem 3.600 korun za jednu letenku. Takže pro vaši rodinu ta změna dělá cca 15.000 korun. To ovšem ale není všechno. Dál po vás Air France bude chtít doplatit rozdíl ceny původní a nové letenky. Lze předpokládat, že původní cena letenky (protože musela být placená už v říjnu) je nižší než ta, kterou pro vás systém vyhledá jen týden dopředu. Rozdíl může být různý, ale počítejme se skromnou částkou 4 000 na letenku. Takže zase krát 4, a je tu doplatek 16 000. Dohromady s poplatkem za povolení změny to tedy už dělá 31 000 korun.
A to všechno byste měli platit vlastně proto, že jste tak ohleduplní a chcete uchránit ostatní spolucestující od nákazy neštovicemi. Pokud by na palubě byla těhotná matka nebo pacient po chemoterapii, setkání s neštovicemi jim může výrazně zkomplikovat život. A může se stát, že vy prostě těch 31 000 navíc už nemáte. Odložíte tedy let? Ostatně za týden už vaše dcera nebude mít teploty, takže pro ni let žádným rizikem nebude. Vy byste jen rádi ochránili cestující, ale Air France vám to vlastně svým přístupem znemožní. Není pak Air France přímo zodpovědná za zdravotní újmy cestujících? Ano, letecké společnosti jsou po 11. září 2001 v dlouhodobé krizi. A jak je vidět, už ani tady žádné etické principy zdá se neplatí.
Česko dokonce až za Tureckem
Česko historicky patří k evropské civilizaci, ztotožňuje se s evropskou kulturou a její principy jsou také hlavními pilíři našeho společenského chápání a cítění. Teď nás ale v uplatňování evropských společenských norem předběhlo i Turecko, které ještě vůbec v EU není. Navíc většina Čechů dosud ani nemá jasno v tom, zda by bylo dobré, aby v ní bylo. Turecko totiž stejně jako řada vyspělých zemí světa zakázalo kouření v úřadech, na pracovištích a ve veřejných uzavřených místnostech, například v restauracích, či kavárnách.
Na co Česko pořád čeká? O škodlivosti kouření přece už dávno není pochyb. Zákazy kouření v přísných či méně přísných podobách už platí prakticky ve všech zemích Evropské unie (se kterou se tolik ztotožňujeme hlavně v tom, co z ní chceme vyzískat), ve Spojených státech a také třeba v některých zemích Latinské Ameriky. A mýty o tom, že do restaurací bude po zákazu kouření chodit míň hostů, se nikde nepotvrdily. Naopak, právě teď je navštěvuje víc klientů, především lidí, kteří do nich dříve nechodili, protože nechtěli načichnout kouřem.
Nezklamal v této souvislosti ani český prezident Václav Klaus, známý euroskeptik, když, ač nekuřák, se tento týden postavil na stranu kuřáků a pokoušel se bránit jejich domnělá práva. Pokud bych jako senátor-volitel ještě do tohoto týdne trochu váhal, tak teď už ne. Ale Klaus to ví: bude přece potřebovat právě hlasy těch poslanců a senátorů, kteří veškeré iniciativy na ochranu nekuřáků v Česku dosud vždy úspěšně blokovali…
Takže nashle příští týden. Po onom zaoceánském letu (s odkladem), budou příští Latinské oči z Kolumbie.
