Kolumbijci doma i po celém světe předvedli v uplynulém týdnu ojedinělé odhodlání. Poprvé za více než 40 let, co trvá tamní ozbrojený konflikt, zorganizovali a provedli opravdu masovou akci s celosvětovým dopadem. Ulice, náměstí a městské parky zaplnily proudy lidí, kteří manifestovali proti FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie) a proti únosům. Jen v hlavním městě Bogotě, ve kterém žije 7 milionů obyvatel, jich vyšly do ulic, podle úředních odhadů, 2 miliony. Další desítky tisíc lidí také v dalších velkých městech: Cali, Medellinu, Barranquille, Cartagene, Cucute, Valleduparu a jiných, ale také po celém světě: v New Yorku, Caracasu, Buenos Aires, Madridu, Paříži, ale i třeba až v Sydney, a desítky také v Praze.
Pomůže to?
Proč to ti lidé vlastně dělají? Kolumbii sužuje ozbrojený konflikt už téměř 50 let. FARC (a také ELN - Vojsko národního osvobození) ovládají rozsáhlá území země, na kterých uplatňují svoje vlastní zákony. Během desítek let trvání ozbrojeného konfliktu ale ztratily mnoho ze svých původních idejí. Zpočátku bojovaly se zbraní v ruce, jako typická latinskoamerická guerrilla, za spravedlivou sociální společnost. Jejich bojovníky se zpočátku stávali levicoví politici nebo odboroví předáci, které za jejich postoje, myšlenky a činy pronásledovaly a fyzicky likvidovaly struktury státní moci. Nezbývalo jim tehdy, když to nešlo politickou demokratickou cestou, než prosazovat své myšlenky a jít za svými cíli se zbraní v ruce. V 60. a 70. letech s nimi podstatná část společnosti souhlasila. Dnes je ale situace zcela jiná. FARC žijí z narkoobchodu, který organizují na svých územích, a z únosů a vybírání výkupného. Ozbrojený konflikt si za více než 40 let vyžádal stovky tisíc mrtvých a způsobil utrpení tisícům rodin unesených civilistů. Někteří z nich teď přežívají v zajetí až 10 let! Dnes je přibližně 98 % obyvatel Kolumbie proti existenci partyzánských ozbrojených skupin, jejich činům a působení.
Z tohoto pohledu je i zvenku zcela pochopitelné a přirozené, že se Kolumbijci proti FARC v tak hojném počtu mobilizují. Pochody, jako ty z minulého pondělí, možná FARC neoslabí, ale třeba napoví něco těm, kdo je podporují ze zahraničí.
A proč nevyšli do ulic ostatní?
Pojďme ale dál. Mohl jsem teď při mém nejnovějším pobytu v Kolumbii vypozorovat další věci a souvislosti. A nedalo to ani tak velkou práci.
Obrovská pondělní mobilizace Kolumbijců se současně stala také předmětem obrovské manipulace. A to přímo z míst nejvyšších. Organizátoři akce, oficiální místa a také velká část medií, závislá právě na vládnoucích strukturách, totiž velmi brzy, dávno před akcí samou, zaujali pozici: „Kdo nevyjde do ulic, je s FARC a proti prezidentu Uribemu. Takže vyjdete do ulic proti FARC a podpoříte tak i prezidenta Uribeho“ (Jak známo Álvaro Uribe Vélez proslul uplatňováním tvrdé ruky a neústupným postojem proti levicovým partyzánům). Jako by přitom neexistovala jiná možnost! Mnoho Kolumbijců přitom sice neschvaluje únosy ani FARC, ale s Uribeho politikou tvrdé ruky, hraničící často s porušováním lidských práv, také nesouhlasí. Proto nakonec mnozí do ulic nevyšli. Anebo, ti co vyšli, tak to mnohdy neudělali na oficiálních vyhlášených místech a trasách. Jen v samotné Bogotě se tak nakonec konalo protestních pochodů celkem 5, protože hlavní opoziční strana Polo Democrático se nakonec rozhodla zorganizovat svoji vlastní akci s poněkud mírnější rétorikou, a podobně se rozhodla i další uskupení.
Setkal jsem se ale i s dalšími důvody. "Jen co jsem vjela se svým autem a s vyvěšenou bílou vlaječkou proti FARC do komplexu univerzity, hned se ke mě přiblížila skupinka tamních studentů a říkali mi: Nevyhledávej problémy, sundej to, a tak jsem vlaječku radši hned sundala", řekla mi moje někdejší kolegyně, sportovní novinářka Vivian Murcia. Zmíněnou univerzitou byla v tomto případě Universidad del Valle, jediná veřejná vysoká škola ve velkoměstě Cali, na jihozápadě země. Zdaleka nebyla ale jedinou, kde se podobné věci děly. Na kolumbijských univerzitách, a zvlášť těch veřejných, mají ilegální ozbrojené skupiny často svoje kontakty, mezi studenty i profesory a personálem. Ozbrojený konflikt v Kolumbii se zdaleka neomezuje jen na odlehlé venkovské oblasti země bez přítomnosti státních úřadů a bezpečnostních sil.
A konečně mnoho a mnoho dalších zase veřejně neprotestovalo proti FARC, protože, jak argumentovali, „Nikdo se v této kampani nevyslovuje proti genocidě pravicových ilegálních polovojenských oddílů (AUC)“. „Samozřejmě neschvaluji program a metody FARC, ale stejně tak jsem proti masakrům polovojenských oddílů, a myslím, že tato kampaň jedině posílí pravicové politiky a programy v čele s (prezidentem) Alvarem Uribem“, svěřila se mi Maria, jedna z aktivistek mobilizujících proti velkopochodu.
Maria je také zapálenou aktivistkou kampaně zaměřené proti druhému znovuzvolení prezidenta Álvara Uribeho. Kolumbijský prezident byl poprvé zvolen do nejvyšší funkce v roce 2002. V roce 2005 skupina jeho stoupenců v parlamentu prosadila změnu zákonů, které pak umožnily možnost jeho znovuzvolení, a v roce 2006 byl Uribe skutečně zvolen podruhé za sebou. A právě v těchto dnech stejné kruhy usilují o možnost jeho druhého znovuzvolení, tedy třetího prezidentského období v řade! Jsem docela zvědav, zda, až se jim to povede, zvedne se mezinárodní kritika stejně silně, jak to udělala koncem loňského roku proti venezuelskému prezidentovi Hugo Chávezovi, když také usiloval o změnu ústavy umožňující jeho další a další znovuzvolení…
- Bojovníci Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/47/4662.jpg
- Klumbijské hnutí FARC předalo dvě zadrovaná rukojmí autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/47/4619.jpg
- Příslušníci nejsilnější kolumbijské povstalecké organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/31/3057.jpg
- Bojovníci povstalecké organizace FARC, která ovládá více než třetinu území Kolumbie. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/1/44/4354.jpg
