Jmenoval se Pedro Antonio Marín, sám si ale vybral jméno Manuel Marulanda Vélez (jméno skutečného dělnického vůdce Komunistické strany Kolumbie, mučeného a zabitého v padesátých letech). Kolumbijské ozbrojené síly zase pro něj zavedly přezdívku "Tirofijo" (v překladu: Přesná střela. Mířil skutečně moc dobře a vůbec vynikal bojovými schopnostmi). Byl to nejstarší partyzán na světě. Narodil se v květnu 1928 a v roce 1948 už se chopil zbraně jako člen ozbrojené složky Liberální strany. Bylo to po atentátu na historického předáka liberálů Jorgeho Eliécera Gaitána a po následném revolučním výbuchu známém jako El Bogotazo. V roce 1964 spoluzaložil FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), protože se cítil zrazen přílišnou loajálností tehdejší Liberální strany ke Konzervativcům. Takže jako partyzán strávil v ilegalitě tři čtvrtiny svého života, plných 60 let! Zemřel 26. března 2008, údajně na srdeční infarkt, nedlouho před svými osmdesátými narozeninami. Zprávu o jeho smrti přinesly kolumbijské tajné služby až o minulém víkendu, druhý den poté ji FARC potvrdily.
FARC - jak dál?
Pohyboval se s věčným ručníkem kolem ramen a většinou v civilu. Přesto byl pro své spolubojovníky neoddiskutovatelně nejvyšší autoritou. Stál v čele organizace s jasně vertikálním velením. Vedl největší, nejobávanější a nejlépe organizovanou guerrillu v Latinské Americe. Teď už tu není. Kolumbijská armáda už ho nikdy nedopadne a on sám nikdy nestane před soudem, aby se zodpovídal za své činy. Co ale bude dál s FARC? Co to znamená pro mírové naděje v Kolumbii?
- Bude ztráta nejvyšší autority a historické sjednocující osobnosti začátkem dezintegrace FARC?
Odpověď na takové otázky rozhodně není lehká. Připomeňme ale, že smrt Marulandy přichází pro FARC vůbec v nejhorší chvíli jejich existence. Jen od počátku letošního roku totiž, kromě toho nejvyššího, přišly ještě o další významné vůdce. Při útoku kolumbijské armády na území Ekvádoru, před třemi měsíci, zahynul Raúl Reyes, mnohými označovaný za muže číslo 2 a nejpravděpodobnější nástupce Marulandy. Krátce poté přišel o život Iván Ríos, další muž nejvyššího velení, zabil ho člen vlastní ochranky kvůli vidině tučné odměny. V květnu se vzdala kolumbijské armádě Karina, legendární vlivná partyzánka, a loni zemřel také při útoku ozbrojených sil El Negro Acacio, muž zodpovědný za řízení narkoobchodu. Podle vojenských expertů i běžných pozorovatelů se bojeschopnost nejsilnější kolumbijské guerrilly snížila. Ale pozor!, nečiňme účet bez hostinského a mírněme přílišný optimismus. Navzdory všem dosavadním ztrátám dosáhly FARC tak velkého jména a významu v zahraničí, jakých se jim nikdy předtím nedostávalo. Vlády některých sousedních zemí je uznávají jako partnery, uznávají jejich statut válčící strany, a vlády jiných zemí (třeba Francie) se s nimi pokoušejí dojednat osvobození rukojmích (jako je třeba Ingrid Betancourtová). Ano, FARC i přes své výrazné oslabení stále zadržují stovky rukojmích, včetně čtyřicítky prominentních politiků, vojáků, policistů, cizinců. Někteří z nich přežívají v zajetí až 10 let!
- Začne debata o případných změnách vtaktice FARC?
I na tuto otázku je odpověď velmi těžká. Je velmi pravděpodobné, že smrt Marulandy by mohla vést k vnitřní debatě o pokračování nebo ukončení ozbrojeného odporu, a mohla by otevřít cestu k politickým vyjednáváním. Tuto tezi by potvrzovalo i jmenování Marulandova nástupce. Tím je Alfonso Cano, vlastním jménem Guillermo León Sáenz, kterému se také říká filosof. Pochází z města, studoval antropologii a vždy byl označován uvnitř FARC za jednoho z hlavních představitelů politické (a nikoli vojenské) větve organizace. V minulosti už dvakrát vedl delegaci FARC při jednáních s vládou, počátkem devadesátých let, kdy byl prezidentem César Gaviria.
- Dojde kpřehodnocení „bojových“ metod?
To je otázka, která běžné Kolumbijce zajímá asi nejvíc. Ustoupí nové velení FARC od praktik únosů civilistů? Je možné, že pokud uvnitř FARC skutečně převáží politická linie nad tou vojenskou, mohla by si organizace uvědomit, že únosy civilistů jí ubírají (už beztak mizivou) podporu ve společnosti a snižují kredit v zahraničí. Na druhou stranu určitě nelze očekávat, že FARC okamžitě skončí s únosy a s narkoobchodem. Představují pro ně významný zdroj příjmů.
- Odhodlají se FARC krozhovorům svládou prezidenta Uribeho?
Dosavadní velení FARC v čele s Marulandou jednání s vládou, „dokud bude prezidentem Uribe“, odmítalo. Nové velení by ovšem některé staré zásady mohlo přehodnotit. Na druhou stranu je třeba připomenout i to, že sám prezident Uribe odmítal ustoupit o jediný krok, co se týče výchozích podmínek k zahájení jednání. I ten by ovšem teď, za nové situace, mohl přehodnotit. Uvidíme.
Chci počítač, jaký měl Raúl Reyes
A na závěr ještě jeden úsměvný příběh, o kterém mi psala moje kamarádka z Kolumbie. V prodejnách informatiky se tam v posledních týdnech zvýšila poptávka po počítačích, konkrétně po těch, jaký měl Raúl Reyes (vysoký vojenský velitel FARC, který zahynul 1. března při bombardování kolumbijské armády, a v jehož počítači se pak údajně našly informace o kontaktech s vládou venezuelského prezidenta Huga Cháveze a jeho finančních podporách FARC).
A jaký je takový počítač? Proč je o něj tak velký zájem? Protože vydrží všechno. Na tábor povstalců dopadlo celkem 10 bomb GPU, 12 Paveway II., každá o váze 220 kg. Nechaly po sobě krátery o průměru 2,4 metru a 1,8 metru do hloubky, na místě stanů, kde partyzáni přespávali, kde se školili a plánovali své operace. Navzdory tomu všemu, Reyesův počítač nejenže zůstal nedotčený, ale zachovaly se i všechny soubory dokumentů, koš, odeslaná pošta, oblíbená místa v síti, záznamy rozhovorů s Chávezem a Correou. Proč Reyesův počítač vydržel všechno a ty „naše krámy“ se rozbijí po pádu na zem, nebo se ztratí všechny uložené soubory poté, co polijeme klávesnici kávou?
