Způsob, jakým vznikla lidská schopnost komunikovat pomocí slov a vět, stále není rozluštěn. Vědci teď ale našli nečekanou podobnost v komunikaci lidí a delfínů, která by mohla pomoci vysvětlit některé ze základních stavebních kamenů jazyka.
Delfíní samice žvatlají na svá mláďata podobně jako lidé
Lidští rodiče ve všech kulturách na své děti žvatlají. Přitom se nejen mění obsah jejich řeči, ale také její forma. Hlas se posouvá do vyšší polohy, souhlásky jsou jemnější a tón řeči vlídnější. Zajímavé je, že stejně lidé hovoří i se svými domácími mazlíčky. Podle vědců tento přehnaný způsob komunikace pomáhá kojencům navázat vztah s jejich rodiči a naučit se hranice mezi slabikami a slovy. Nový výzkum prokázal, že stejný nevědomý pedagogický trik využívají také delfíni vůči svým potomkům.
Ve studii, která vyšla v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences, vědci popsali, že matky delfínů skákavých při komunikaci se svými mláďaty zesilují tón svého pískání. Je to poprvé, co bylo toto chování pozorované u zvířat. Vědci zatím neví, k čemu přesně delfínům pomáhá, ale spekulují, že u nich může posilovat vazbu rodič–potomek a případně i učení.
Každý delfín skákavý má své označení – charakteristické pískání, které funguje podobně jako lidská jména. Zvířata je používají k navázání a udržení kontaktu s ostatními delfíny a také při naléhavých okolnostech. Mláďata delfínů tato jména získávají v prvním roce života, i když vědci zatím vůbec netuší, jakým způsobem. Mláďata se také učí „jména“ svých matek, přátel a kamarádů z hejna a napodobují je, aby upoutala jejich pozornost nebo přivolala pomoc.
Vědci z floridského Sarasota Dolphin Research Program zaznamenávali pískání dospělých samic delfínů a jejich mláďat v tamním zálivu po celá desetiletí; vznikla tak rozsáhlá databáze. Právě v ní pak hledali stopy komunikace samic s mláďaty.
Mláďata zůstávají se svými matkami dva až šest let; všechna mláďata ve studii byla stará dva roky. „Po celou dobu byli v akustickém kontaktu,“ popisuje Laela Sayighová, bioložka z Oceánografického institutu ve Woods Hole a hlavní autorka studie. „Netušíme, co si sdělují, ale pravděpodobně to je něco jako: Jsem tady. Jsem tady.“
Z databáze pískání delfínů vědci vybrali soubor 19 samic, jejichž zvuky měli zaznamenané s mládětem i bez něj, a to v letech 1984 až 2018. U každého jednotlivého delfína vědci náhodně vybrali dvacítku pískavých zvuků, které zkoumali.
Tým zjistil, že všech 19 delfíních matek vydávalo pískání o vyšší frekvenci, když byly v přítomnosti svých mláďat, než když byly samy. Rovněž vydávaly o něco nižší minimální frekvence, pouze když byly se svými mláďaty. Tyto vyšší a nižší frekvence vytvářely celkově větší šířku pásma, což přesně odpovídá tomu, jak s dětmi žvatlají lidské matky.
„Bylo to velmi podobné tomu, co dělají lidské matky, když mluví vysokým hlasem na své děti,“ tvrdí autoři studie. U dětí už vědci delší dobu vědí, že dávají přednost žvatlání před normální mluvou dospělých. Jestli to platí také u delfínů, není jisté. U lidí tento způsob mluvení navíc zřejmě pomáhá dětem navázat vazbu se svými rodiči a zároveň se naučit složitým rysům a struktuře jazyka.
