Vědci popsali nečekané změny za polárním kruhem. Dříve neúrodná místa se začínají zelenat. A to znamená, že zde zřejmě vznikají oblasti, které umí pohlcovat atmosférický uhlík.
V Arktidě se objevují zárodky rašelinišť. Klimatologové zbystřili
V roce 2018 mezinárodní vědecký projekt odebral vzorky půdy na třech místech v okolí fjordu Isfjorden na Špicberkách. Na všech zkoumaných místech našli vědci totéž: minerální půdu překrytou tenkou vrstvou organické hmoty. To znamená, že tato vrstva obsahovala velké množství uhlíku získaného z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy.
Skupina vedená Minnou Välirantovou z Helsinské univerzity tato místa označuje za proto-rašeliniště. Tvoří je hlavně mech, který kvůli klimatickým změnám rychle přibývá ve stále teplejší Arktidě.
„Není to ještě rašelina v pravém slova smyslu, ale dalo by se říci, že je to výchozí bod pro její vznik,“ přibližuje Välirantová, která působí na Fakultě biologických a environmentálních věd. Nalezená ložiska vyvolala rozsáhlý mezinárodní zájem – globální dopady podobných míst totiž zatím nejsou prakticky vůbec prostudované.
Nová rašeliniště by mohla zmírňovat klimatickou změnu
Välirantová se proto od té doby podílí na rozsáhlejším projektu financovaném britskou Radou pro výzkum přírodního prostředí, který zkoumá, jestli – a případně jak – globální oteplování vedlo k rozšíření rašelinišť do Arktidy. Toto šíření vegetace je součástí rozsáhlejšího jevu známého jako „zelenání Arktidy“, tedy rychlého bujení zeleně v místech, jež byla doposud neúrodná.
„Pokud tento proces, který vytváří proto-rašeliniště, probíhá ve velké míře, může se na severu objevit neočekávaná zásobárna uhlíku, nebo dokonce rostlinné společenstvo, které zmírňuje klimatické změny. Tento rezervoár zatím nebyl zahrnut do žádného modelování ekosystémů a atmosféry, protože se tradičně předpokládalo, že žádná nová rašeliniště nevznikají,“ poznamenává Välirantová.
Tyto takzvané zpětněvazebné procesy se nesmírně špatně studují, a ještě hůře modelují. Také klimaticko-ekosystémové modely se neustále vyvíjejí a teprve nedávno se objevily pokusy zahrnout do nich i vliv rašelinišť.
„Dá se říci, že objev nových míst, která pohlcují atmosférický uhlík, vnáší do hry novou složku, kterou je třeba v modelech zohlednit, aby bylo možné lépe předpovídat fungování ekosystémů v oteplujícím se klimatu,“ dodává Välirantová.
