Z La Palmy přivál oxid siřičitý. Ve velkých výškách je ho až pětsetkrát víc

Erupce sopky na Kanárských ostrovech přinesla nad Česko vysoké koncentrace oxidu siřičitého. Je v atmosféře vysoko, přesto mohou vznikat kyselé deště.

Výbuch sopky Cumbre Vieja na ostrově La Palma, který je součástí Kanárských ostrovů
Zdroj: ČTK /AP Autor: Carlota Manuela Martin Fuentes

Erupce vulkánu Cumbre Vieja na Kanárských ostrovech, která začala 19. září a byla první po padesáti letech, zasáhla dramaticky i ničivě do života obyvatel žijících v jeho dosahu. Kromě lávy a sopečného popela, který představuje nebezpečí pro blízké okolí sopky, se při erupcích uvolňuje i oxid siřičitý (SO2). A ten se pak atmosférou šíří často i na značné vzdálenosti přesahující tisíce kilometrů – v současné době i do Česka.

Jeho množství ve vzduchu lze jak sledovat pomocí speciálních přístrojů na palubách družic, tak modelovat meteorologicko-chemickými transportními modely. Pro modely je důležité znát nejen množství SO2, které se do atmosféry z vulkánu uvolňuje, ale samozřejmě i proudění, které může plyn zanést do vzdálených oblastí. Je důležité zahrnout i výskyt srážek, které oxid siřičitý z ovzduší vymývají.

V případě erupce na ostrově La Palma se vlivem proudění nejprve šířil směrem k západní Evropě, kdy během víkendu hlásily zvýšené koncentrace stanice nad Francií i zeměmi Beneluxu. Další pole SO2 pak zamířilo nad Středomoří, odkud se díky větru vhodných směrů dalo do pohybu směrem do střední Evropy, nad Českou republiku.

Na základě dostupných modelových a družicových dat proniklo začátkem tohoto týdne nad její území poměrně velké množství plynu. Celkový obsah ve vzduchovém sloupci sahajícím od země do vyšších hladin atmosféry dosáhl hodnot až kolem 10 tisíc miliard molekul nad metrem čtverečním, tedy asi sto- až pětsetkrát vyšší hodnoty, než je obvyklé.

 

Je nutné zdůraznit, že jde o množství v celém vertikálním sloupci vzduchu, přičemž drtivá většina se nachází ve vysokých hladinách (pět a více kilometrů), a tak jeho vliv na podmínky u zemského povrchu je jen minimální. Navíc se s rostoucí vzdáleností od vulkánu a delší dobou pobytu v atmosféře SO2 postupně mísí s ostatními složkami vzduchu, a koncentrace tak zejména v nižších hladinách výrazně klesá. Aktuální měření ukazují, že na celém území České republiky jsou koncentrace oxidu siřičitého velmi nízké, téměř nikde nepřekračují ani 25 mikrogramů na metr krychlový. Přítomnost SO2 ve výšce se ale může projevit určitým slabým zakalením nebe, pokud není pokryté oblaky. 

Mohou přijít kyselé deště

Zatímco plynný oxid siřičitý se k zemskému povrchu z vyšších hladin dostává jen velmi obtížně, ve formě kapalné to už do určité míry možné je. Oxid siřičitý totiž ve vzduchu může reagovat s vodní párou a vést ke vzniku kyseliny sírové. A ta se pak může stát součástí dešťových kapek, které při srážkách padají k zemskému povrchu, vzniká takzvaný kyselý déšť.

Nicméně v současnosti takto vyvolané kyselé deště budou mít jen velmi mírně snížené pH, tedy budou jen velmi slabě kyselé. Část oxidu siřičitého se totiž nachází v hladinách vyšších, než ve kterých v této roční době běžně vznikají oblaky a srážky. Rozhodně tak nelze očekávat takovou intenzitu kyseliny v deštích, jaké jsme v Česku mívali před odsířením tepelných uhelných elektráren v 80. letech minulého století. Navíc jde samozřejmě jen o záležitost krátkodobou. Se změnou proudění nad střední Evropou koncentrace SO2 ve vyšších hladinách nad Českou republikou v nejbližších dnech zase významně klesne a možnost vzniku kyselých dešťů pomine.

Vývoj celkového množství oxidu siřičitého ve vertikálním vzduchovém sloupci
Zdroj: Copernicus

SO2 v atmosféře zpravidla dlouho nezůstává, zejména, pokud se nachází v troposféře (v našich podmínkách pod cca 11 kilometrů, v tropech do 16 až 18 kilometrů). Při mohutných erupcích ale může proniknout velké množství SO2 až do stratosféry. Tam vydrží zpravidla několik let, a přitom se postupně mění na malé kapičky tvořící sírový aerosol.

Ten dobře pohlcuje přicházející sluneční záření a tím stíní zemský povrch, na který pak dopadá méně energie – výsledkem je přechodný pokles teploty, jaký nastal například po mohutné erupci sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1992. V souvislosti s výbuchem vulkánu na ostrově La Palma ale takový scénář na základě dosavadního průběhu vývoje erupce nehrozí.