V Číně se podle WHO podařilo vymýtit malárii, jinde obavy z nemoci přetrvávají

Boj s malárií dosáhl velkého milníku. Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila Čínu mezi země, kde se tato zákeřná nakažlivá nemoc již vůbec nevyskytuje. Čína s nemocí bojovala 70 let. V jiných částech světa ale hrozba nemoci přetrvává a se stoupajícími teplotami ve střední Evropě už obavy vyvolává i na Moravě.

Aby země získala potvrzení, že se na jejím území malárie nevyskytuje, musí prokázat, že se jí podařilo v posledních alespoň třech letech zamezit místnímu přenosu nákazy. Navíc musí prokázat, že zavedla opatření, která návratu nemoci brání. Na seznamu zemí, kde se malárie nevyskytuje, je spolu s Čínou dalších 39 zemí.

V oblasti západního Tichomoří se podařilo malárii vymýtit naposledy v 80. letech, kdy se této nemoci zbavily Austrálie, Singapur a Brunej. Letos byl na seznam zemí, kde se tato nemoc nevyskytuje, přidán také El Salvador.

Ve 40. letech Čína zaznamenávala až 30 milionů nakažených malárií ročně. Čínské úřady začaly s nemocí v 50. letech soustavně bojovat a na konci 90. let už počet případů klesl na 117 tisíc ročně.

Šíření malárie se čínské zdravotnické orgány snažily zastavit poskytováním preventivních antimalarik pro ohrožené a také léčením již nemocných. Země také vyvinula značné úsilí na omezení rozmnožovacích ploch pro komáry a v některých oblastech zintenzivnila používání postřiků insekticidy v domácnostech.

V roce 1967 zahájila tamní vláda takzvaný „Projekt 523“ – celostátní výzkumný program zaměřený na hledání nových způsobů léčby malárie. Toto úsilí, zahrnující více než pět set vědců z 60 institucí, vedlo v 70. letech k objevu artemisininu – nejúčinnějšího antimalarického léku, který je dnes k dispozici.

Snahy se vyplatily a v posledních pěti letech tak Čína nezaznamenala již žádný případ místního přenosu. Odborníci ale varují před nebezpečím, že nemoc bude do země znovu zavlečena z okolních států.

Ročně se nakazí stamiliony lidí

Podle odhadů WHO se v roce 2019 malárií nakazilo 229 milionů lidí, což je prakticky stejný počet jako v předchozím roce. V souvislosti s touto nemocí zemřelo 409 tisíc lidí, většina jsou děti ze subsaharské Afriky. Obzvlášť nebezpečná je také pro těhotné ženy. Nakažené ženy totiž rodí děti s velmi nízkou porodní váhou a jsou tak vystavovány dalším rizikům.

Podle epidemiologa a odborníka WHO na problematiku malárie Pedra Alonsa se však prokázalo, že zlepšení v tomto boji je možné. Zatímco v roce 2010 ještě zemřelo 607 tisíc lidí, o tři roky později bylo hlášeno o sto tisíc úmrtí méně. Alonso ale zároveň uvedl, že tento pokrok se zpomalil a situace stagnuje na nepřijatelně vysoké úrovni.

Malárii způsobuje několik různých druhů parazita zimničky. Ten nejzákeřnější se jmenuje Plasmodium falciparum a postihuje výlučně jen člověka. Do lidské krve se dostává po kousnutí komárem rodu Anopheles.

Vědci zjistili, že z hlediska nákazy lidí je klíčový gen zvaný rh5. Právě tato část genetického kódu umožňuje parazitovi nakazit lidské červené krvinky. Výzkumníci se domnívají, že před 40 tisíci až 60 tisíci lety se nakazila nějaká gorila dvěma druhy parazita zimničky naráz a ty zmutovaly a předaly si mezi sebou některé genetické informace. Právě tehdy získal Plasmodium falciparum gen rh5, a tím i schopnost nakazit člověka.

K příznakům malárie patří horečka, zimnice, pocení, bolesti kloubů a hlavy, zvracení a křeče. Nemoc nemusí být smrtelná, pokud se včas a odpovídajícím způsobem léčí.

Při boji s covidem se inspirovali malárií

Vakcína proti malárii se vyvíjí již několik desítek let, většina pokusů ale nepřinesla uspokojivé výsledky. V červenci 2015 Evropská léková agentura (EMA) například doporučila udělit licenci očkovací látce Mosquirix, přestože její účinnost je jen omezená, chraní asi jen třetinu dětí. Po určité době navíc mizí. 

Asi nejlepší zprávy zatím přišly letos v dubnu, kdy vakcína vědců z Oxfordské univerzity dle výzkumu dosáhla účinnosti u 77 procent účastníků testů. Jde o dosud nejvyšší poměr. Všechny dosud vyvíjené vakcíny byly účinné jenom do 55 procent.

Současná studie zahrnula 450 dětí z Burkiny Faso starších dvanácti měsíců. V další fázi bude do výzkumu v celé Africe zapojeno pět tisíc dětí ve věku od pěti měsíců do tří let. 

Testy nové látky začaly v roce 2019, tedy ještě před pandemií koronaviru. Adrian Hill, který řídí Jennerův ústav na Oxfordské univerzitě, uvedl, že skupina vyvinula vakcínu proti covidu-19 právě s využitím poznatků o malárii.

Podle něj trvá výzkum malárie tak dlouho, protože v jejím případě jde o tisíce genů, zatímco u koronaviru zhruba o desítku. U malárie je zapotřebí velmi široká imunitní reakce, aby se člověk nemoci ubránil. „Je to opravdu technicky složité, a proto většina vakcín nefungovala,“ nastínil Hill.

Pokud by tedy covid opravdu pomohl v boji s malárií, šlo by o obrovský úspěch. Jak totiž ukázala data z listopadu 2020, malárie si v subsaharské Africe vyžádala více obětí, než kolik lidí v této oblasti zemřelo v souvislosti s covidem-19.

Běh na dlouhou trať

WHO se nicméně vymýcením malárie zabývá již dlouho. První kampaň zahájila v roce 1955, skončila ale nezdarem. Vědci se poté několik desetiletí podle agentury AP báli o dalším pokusu byť jen hovořit, dokud se do věci nevložila nadace Billa a Melindy Gatesových, kteří tomuto úsilí věnovali značné prostředky.

Kvůli přetrvávajícím nejistotám se experti nejsou schopni dohodnout na jasné strategii a tím pádem ani na časovém harmonogramu nebo ceně plánu na poražení nemoci, uvedla AP.

Neshodují se především v tom, jak rychle by se proti malárii mělo postupovat. Někteří tvrdí, že je to běh na dlouhou trať a že by bylo lepší se v krátkodobém horizontu zaměřit na vymýcení jiných nemocí, například dětské obrny či elefantiázy, takzvané sloní nemoci.

Jiní jsou zase toho názoru, že by se mělo postupovat rychle. Parazit způsobující malárii, kterého na člověka přenáší komáři rodu Anopheles, se totiž stále vyvíjí a přizpůsobuje se tak protilátkám. Čím rychlejší snaha o jeho vymýcení, tím větší šance, že se mu nepodaří najít dostatečnou obranu.

Ohrožuje i globální oteplování

A je ještě další problém, který úspěšnému vymýcení nemoci brání. I když se průměrné teploty na africkém kontinentu zvyšují podobným tempem jako v jiných částech světa, Afrika je dle Světové meteorologické organizace (WMO) v kontextu klimatických změn výjimečně zranitelná.

Záplavy, sucha, teplejší počasí a invaze sarančat tvrdě dopadají na Afriku, a horší časy, pokud jde o zásobování potravinami, hospodářství a zdraví obyvatel, má kontinent teprve před sebou, upozornila tato specializovaná organizace OSN.

Teplejší a vlhčí počasí je také výhodné pro hmyz přenášející horečku dengue, malárii a žlutou zimnici.

Na Moravě kdysi běžná věc

Rostoucí teploty se nevyhýbají ani Evropě, a proto se obavy z nemoci vracejí i na Moravu, kde se komárům obzvlášť daří. Mohou za to především lužní lesy kolem dolního toku Moravy a Dyje, které pro líhnutí komárů poskytují ideální podmínky.

Malárie na jihu Moravy byla ostatně v 19. století celkem běžná věc. Podle jejího nejčastějšího místa výskytu – Hodonína – se jí tam říkalo hodonka. I tam ji šířili komáři z rodu Anopheles. Postihovala především chudší vrstvy a měla obvykle jen mírný průběh.

V druhé polovině 19. století začal její výskyt výrazně klesat a v následujícím století se objevovala již jen sporadicky. K přechodnému zvýšení došlo po 2. světové válce s vrcholem v roce 1946 (84 hlášených případů).

Jedním z prvních, kteří proti komárům jak na Moravě, tak i na jižním Slovensku razantně vystoupili a dokázali zabránit jejich šíření, byl Jaroslav Weiser. Narodil se v roce 1920 a byl výjimečný v tom, že propagoval metodu biologického boje proti škůdcům za pomoci jejich patogenů, parazitů a predátorů.

Posledních pět onemocnění na Moravě bylo zjištěno v roce 1950. V současné době se tam malárie nevyskytuje, přesto se lidé kvůli každoročnímu rostoucímu počtu komárů obávají jejího návratu.