Komáři trápí celý svět – a odpradávna byli také velkým problémem pro naši zemi, zejména pro oblast jižní Moravy. Přenášeli tam dokonce i malárii.
Jen málo druhů zvířat způsobilo lidstvu tolik problémů a strádání jako čtyřmilimetrový komár. Je přenašečem řady nemocí i dnes, kdy máme k dispozici špičkové léky, moderní technologie a koordinované organizace, které jsou schopné nasadit v boji proti komárům obrovské zdroje.
V minulosti se ale proti hrozbě komárů nedalo dost dobře bojovat vůbec. Hlavně na jižní Moravě byli komáři zdrojem malárie – podle jejího nejčastějšího místa výskytu se jí říkalo hodonka. Právě v Hodoníně a jeho okolí byla nejrozšířenější, přenášeli ji tam komáři rodu Anopheles; postihovala především chudší vrstvy a měla obvykle jen mírný průběh.
Komárů rodu Anopheles u nás žije celkem sedm druhů, některým se moc nedaří, ale zase jiné, zejména ty nepůvodní, prosperují. Malárii však už nepřenášejí.
- V druhé polovině 19. století začal její výskyt výrazně klesat a v následujícím století se objevovala již jen sporadicky. K přechodnému zvýšení došlo po 2. světové válce s vrcholem v roce 1946 (84 hlášených případů). Posledních 5 onemocnění bylo zjištěno v roce 1950. V současné době se zde malárie nevyskytuje.
Biologický boj proti komárům
Jedním z prvních, kteří proti komárům jak na Moravě, tak i na jižním Slovensku razantně vystoupili a dokázali zabránit jejich šíření, byl Jaroslav Weiser. Narodil se před 98 lety – 13. ledna 1920. Byl výjimečný v tom, že propagoval metodu biologického boje proti škůdcům za pomoci jejich patogenů, parazitů a predátorů.
Od roku 1962 vedl Weiser oddělení patologie hmyzu v Entomologickém ústavu ČSAV. Založil v něm výzkum patogenů hmyzu nejen v Československu, ale patřil také ke světovým zakladatelům nové vědní disciplíny – biologických metod boje s hmyzem. Experti se zaměřili na využití bakterie Bacillus thuringiensis, houby Beauveria bassiana a různých virů.
Po roce 1950 uspořádal Weiser několik mezinárodních sympozií na toto téma, jichž se zúčastnili vědečtí pracovníci z východních i západních zemí Evropy a ze zámoří, a tak přispěl k rozvoji spolupráce mezi vědci států oddělených tehdy železnou oponou.
V lednu 2011 poskytl rozhovor o svých výzkumech do časopisu Prahy 4. Mimo jiné vzpomínal na obtíže, které provázely úspěšný boj s komáry ve stájích na jižní Moravě, kde pracovali společně s Ottou Havlíkem ze Státního zdravotního ústavu v Praze v r. 1948. Prováděli postřiky přípravkem Neraemulzi všude, i když pracovníci ze zemědělské správy si přáli, aby vynechali stáje soukromých zemědělců – tehdejších třídních nepřátel. Ovšem jedině komplexní postřik dával naději na snížení populace komárů.
Jaroslav Weiser zemřel po dlouhé těžké nemoci v 92 letech 21. června 2012.
Biologické zbraně fungují i dnes
V současné době se ukazuje, že právě tyto metody jsou velice účinné. Například loni v listopadu americká vládní Agentura pro ochranu životního prostředí schválila, aby byli do volné přírody ve dvaceti amerických státech vypuštěni komáři laboratorně infikovaní bakterií Wolbachia pipientis. Laboratorní komáři jsou upravení tak, aby bakterii přenesli na komáry žijící volně a nakazili je smrtící nemocí.
Proti hmyzu se používá také další trik – radiace. Využití radiace při sterilizaci hmyzu je poměrně jednoduché: „Hmyz se chová ve velkém a samci se sterilizují a pak vypouštějí do přírody, aby se pářili s divokými samičkami a učinili je také sterilními. Jednou spářená samička se už většinou znovu nepáří, ať měla za partnera jakéhokoli samce, tedy i sterilního,“ popsal pro ČT princip profesor Jan Žďárek.
„Tato technika se už osvědčila při kontrole bzučivky lidožravé, která obtěžuje pasoucí se dobytek např. v Texasu nebo Mexiku, dále proti mušce Ceratitis capitata, která decimuje citrusové plantáže také v Americe, a konečně také proti mouše tsetse,“ doplnil.
Komáři mají kromě zmíněné malárie na svědomí šíření i dalších nebezpečných chorob, jako je horečka dengue, zika nebo žlutá horečka.
