Planeta Merkur má ohon jako kometa. Většinou je ale neviditelný

Merkur se dostal v posledních dnech do středu pozornosti díky jeho příznivé viditelnosti na večerní obloze. Řadě pozorovatelů se kromě samotné planety objevil na fotografiích také ohon, který se za planetou táhne.

Tento ohon podobný kometě je způsobený stálým tlakem slunečního záření na nesmírně řídkou atmosféru Merkuru. Ta pod jeho vlivem uniká do vesmíru ve směru od Slunce. Ohon je tak dobře viditelný, protože obsahuje sodík, který skvěle rozptyluje sluneční záření.

Merkur je nejbližší planetou ke Slunci. Má průměr 4879 kilometrů a na povrchu je velmi podobný našemu Měsíci. Typické pro něj je zvrásnění dopady meteoritů, které na něm zanechaly nespočet kráterů.

Merkur a Měsíc 13. května. Ve výřezu je Merkur s ohonem přes speciální sodíkový filtr. Délka ohonu dosahuje až 1°.
Zdroj: Andrea Alessandrini/ Astro.cz

Přes malou vzdálenost od Slunce má Merkur také vlastní atmosféru, ale nesmírně řídkou, od Země v podstatě téměř nedetekovatelnou. Přesto Merkur svůj plynný obal má, tvořený je především z draslíku (téměř 32 procent), sodíku (25 procent), kyslíku (10 procent) a dalších lehčích prvků a vodních par. A právě pod náporem silného slunečního větru je tato atmosféra prakticky neustále „odfoukávána“ do meziplanetárního prostoru.

Milionový ohon

Ohon planety Merkur dosahuje délky více než 24 milionů kilometrů. Poprvé se o jeho existenci uvažovalo už v 80. letech minulého století, ale úspěšně ho astronomové objevili až v roce 2001. Lépe ho pak prostudovala družice Messenger mezi lety 2011 a 2015, když planetu obíhala v těsné blízkosti.

Tento ohon je pozoruhodný tím, že není vždy viditelný. Děje se to díky takzvanému Dopplerovu jevu. Nejlépe lze Merkurův ohon pozorovat zhruba 16 dní před průchodem planety přísluním anebo až 16 dní po něm. Takové období právě nastalo.

Pozorování Merkurova ohonu zajímá astronomy i z jiného důvodu. „Jeho pozorováním v různých časech na oběžné dráze planety se můžeme dozvědět sezonní změny v části Merkurovy atmosféry, a to s ohledem na případné události na Slunci, jako jsou sluneční erupce a výrony koronální hmoty,“ uvádí astronom Petr Horálek.

Neviditelný ohon

Pouhým okem ani obyčejnými dalekohledy není tento ohon viditelný. Je velice slabý, prakticky se na pozemské obloze vytrácí. K jeho odhalení astronomové proto využívají úzkopásmové filtry propouštějící světlo v oranžovo-žluté oblasti.

Náznak ohonu Merkuru (ve výřezu) zachycen 17. května i z České republiky, a to u Sečské přehrady.
Zdroj: Petr Horálek/FÚ v Opavě

Dalším problémem je pochopitelně světelné znečištění z měst. Část městského osvětlení svítí ve velice blízké barvě jako Merkurův ohon, a tak je potřeba „lovit“ daleko od aglomerací. V těchto dnech byl ovšem ohon tak výjimečně jasný, že se objevilo i fotografické pozorování bez použití speciálního filtru.

„Na zachycení fotografové využívají dlouhé expozice a objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností (alespoň 300 mm), neboť ohon je na pozemské obloze za dokonalých podmínek zpravidla dlouhý jen asi 1 stupeň, tedy jako dva měsíční úplňky vedle sebe. Merkurova nejlepší viditelnost již končí, další období nás čeká na červencové ranní obloze (nízko za rozbřesku). Dobré období k jeho spatření nastane až v říjnu tohoto roku (opět ráno za rozbřesku),“ dodává Horálek. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Kráva používá nástroje. Vědci se diví, že si toho dosud nevšimli

Veronika žije v Rakousku na horách a jako každou jinou krávu ji trápí hmyz. Bodavý hmyz dobytek otravuje odnepaměti, ale až Veronika našla řešení. Ze země zvedá klacky nebo třeba i odhozené koště, to uchopí do tlamy a pohybuje jím tak, aby dosáhla na jinak nedosažitelná místa, která ji svědí. Její majitel toto chování nafilmoval a záběry se pak dostaly do rukou expertů z Veterinární univerzity ve Vídni. Ti byli v šoku.
před 15 hhodinami

Evropu čekají silnější zemědělská sucha, i kdyby víc pršelo, varuje výzkum

Klimatické změny, které v současné době probíhají, musí nutně ovlivňovat nejen teploty, ale také všechno, na co teplo působí. Tedy včetně půdy a rostlin, které v ní rostou. Vědci z Univerzity v Readingu studovali, jak klimatické změny ovlivňují vlhkost půdy během vegetačního období, tedy v období roku, kdy zemědělské plodiny potřebují vodu nejvíce.
před 17 hhodinami

Šest příspěvků za 23 sekund. Donald Trump se umí na Truth Social rozvášnit

Sociální síť Truth Social je výkladní skříní toho, o co se americký prezident dělí s veřejností. Analýza příspěvků, které tam vydal od roku 2022 do současnosti, naznačuje, jak s ní pracuje.
před 19 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 19 hhodinami

Smaragdová, šarlatová, karmínová. Nebe nad Českem zbarvila polární záře

Na mnoha místech Česka bylo v noci na úterý možné pozorovat polární záři. Podle Českého meteorologického ústavu byla záře velmi dynamická a přechodně byla viditelná i z větších měst. Fotografie vzácného přírodního úkazu sdílela také řada uživatelů sociálních sítí.
před 20 hhodinami

Američtí vědci se teď bojí mluvit, hodnotí rok od návratu Trumpa Konvalinka

Americká věda měla dle renomovaného biochemika Jana Konvalinky problémy už před loňským návratem Donalda Trumpa do Bílého domu, nyní se ale prohloubily. Poškodí to poznání celého lidstva, ale otevírá to celou řadu možností pro Evropu, míní Konvalinka s tím, že je ale na ní, jestli šanci dokáže uchopit.
před 22 hhodinami

Pompejské lázně byly špinavé a znečištěné těžkými kovy, ukázala studie

Nové objevy z lázní v Pompejích ukazují, že se jejich hygienické poměry značně lišily od toho, co se pokládá za římskou kvalitu. Nálezy ale současně naznačují, že se vědci mohou už brzy dozvědět o zaniklém městě mnohem víc.
19. 1. 2026

Rychle zjistili, že jsme profesionálové, vzpomíná účastník Pouštní bouře

Válka v přímém přenosu – tak se říkalo konfliktu v Perském zálivu, který na začátku roku 1991 sledovaly díky televizním kamerám miliony lidí po celém světě. Do operace Pouštní bouře, která měla za cíl osvobodit okupovaný Kuvajt, se zapojili i českoslovenští vojáci z protichemické jednotky. Poprvé od druhé světové války se tak stali spojenci Američanů, Britů a Francouzů. Ti se na ně přesto – jako na své někdejší komunistické nepřátele – dívali nejdřív s opatrností.
19. 1. 2026
Načítání...