Zapomenutý vynálezce Richard Trevithick se narodil před 250 lety. Otec Bafajícího ďábla byl Elonem Muskem 19. století

Osud smutných hrdinů průmyslové revoluce stihl anglického vynálezce Richarda Trevithicka, narozeného před 250 lety, 13. dubna 1771. Tento vizionář a dobrodruh měl veliký talent, jeho stroje však nenalezly komerční využití a on skončil život v chudobě. Nejvíce jej proslavil vynález první funkční parní lokomotivy v roce 1804.

Lokomotiva Richarda Trevithicka
Zdroj: Wikimedia Commons

„Není pochyb, že počet koňů v království bude velmi výrazně snížen a tento stroj se bude používat v tisíci případech, kde by se nikdy nepomyslelo na použití motoru,“ filozofoval tenkrát místní tisk nad tou událostí. Jeden z prvních parních vlaků na světě slavnostně vyrazil na dráhu, spojující železárnu Penydarren ve velšském Merthyr Tydfilu s kanálem do Cardiffu, kde normálně stroje tahali koně.

Vlak měl čtyřkolovou lokomotivu, která na pěti vagonech táhla náklad deseti tun železné rudy a 70 osob rychlostí osm kilometrů v hodině. Celkem urazila 15 kilometrů. Celá sláva měla ale jednu drobnou vadu: parovůz byl moc těžký a rozbíjel koleje, příliš křehké a málo vyvinuté pro takové užití.

Vánoční exploze

Vůbec první „silniční“ lokomotiva, kterou Trevithick zkonstruoval v roce 1801, vešla ve známost pod jménem Bafající ďábel. Měla krátký život, než vybuchla, když se vynálezce s přáteli veselil v hospodě. Stalo se to na Štědrý den, kdy se cornwallským městečkem Camborne proháněl tento parovůz rychlostí až 15 kilometrů v hodině. Měl uvézt osm lidí, ale nakonec jich na něj naskákal dobrý tucet. Stoupání k hospodě bylo nad jeho síly, takže pasažéři museli vystoupit a tlačit. Pak šli do hospody slavit. Jenže nad pivem a pálenkou se zapomnělo na nevyhaslý oheň v parním stroji. Voda se vypařila, kotel rozžhavil a parovůz vyhořel za ohlušujících ran žárem se kroutícího plechu.

Portrét Richarda Trevithicka
Zdroj: Wikimedia Commons

V roce 1803 sestrojil Trevithick další parovůz s názvem Londýnský parní kočár, což byl v základu dostavník vybavený parním motorem. Byl však příliš nákladný ve srovnání s obyčejným kočárem taženým koňmi, takže se neujal. Jeho čtvrtá a poslední lokomotiva s názvem Chyť mě, jestli to dokážeš, supěla rychlostí 19 kilometrů v hodině po kruhové trati v Londýně v létě roku 1808. Za projížďku Trevithick vybíral jeden šilink. Ale po dvou měsících provozu lokomotiva zase vykolejila. 

Parní stroj Richarda Trevithicka
Zdroj: Snapshooter46/ Flickr Commons

Odkaz Richarda Trevithicka

Syn cornwallského dozorce v měděném dole a nejmladší ze šesti dětí Richard Trevithick pozoroval parní stroje už v dětství. Sledoval, jak pumpují vodu z měděných dolů, kterých bylo v Cornwallu spousta. V březnu 1790 zkonstruoval s využitím Wattova parního motoru jeho výkonnější verzi. Místo do tolik žádaných důlních čerpadel se však rozhodl zapřáhnout svůj parostroj do povozu.

Mezi další významné vynálezy a projekty, kterých se účastnil, patří dolování tunelu pod Temží, návrhy na vyzdvihování lodních vraků, několik zemědělských strojů a metody zúrodňování krajiny. Strávil také jedenáct let v jižní Americe prací pro majitele tamních stříbrných dolů.

Socha Richarda Trevithicka
Zdroj: Paul Hudson/ Flick Commons

Zemřel v Dartfordu 22. dubna 1833. Byl pohřben v neoznačeném hrobě tamtéž. Pár měsíců před tím si napsal svůj vlastní epitaf v dopise kolegovi: „Jakkoliv mě v životě sužovaly finanční strasti, nikdy mi nikdo nevzal velkou čest být užitečným poddaným, což v mých očích daleko převyšuje veškeré bohatství.“

Jeho památku připomíná i socha před knihovnou v Camborne v hrabství Cornwall, kde je zpodobněn s jedním ze svých modelů. V Camborne je také každoročně pořádán Den Richarda Trevithicka.