Když se na obloze objeví charakteristické mráčky, které připomínají mořské vlny, kadeře nebo krajky, je to signál, že se díváte na Kelvin-Helmholtzovy oblaky.
Když jsou vlny na nebi. Seznamte se s Kelvin-Helmholtzovými oblaky
Za každou udivující nádherou nebeské galerie se vždy skrývá některý z fyzikálních jevů. Oblaku s ozdobným okrajem říkáme Kelvin-Helmholtzův. Vzniká v místech, kde se setkává vzduch s různou hustotou a odlišnou rychlostí proudění.
GALERIE
Kelvin-Helmholtzova oblaka
Podle nejnovějšího mezinárodního Atlasu oblaků se tahle oblačná zvláštnost jmenuje Fluctus a popisuje se jako okraj ve tvaru vlny nebo kadeře. Může se vytvořit na okraji oblaků česky zvaných řasy, vysoké kupy, slohové kupy, slohy a příležitostně i na kupách.
Kelvin-Helmholtzův oblak
Své jméno oblak dostal podle fyzikálního jevu, při kterém se tvoří. Takzvaná Kelvin-Helmholtzova nestabilita vzniká na místech, kde se stýkají dvě proudící vrstvy plynu nebo kapaliny. Obě tekutiny se mohou lišit například rychlostí svého pohybu nebo hustotou, ve vzduchu to často bývá obojí.
Jak rychleji proudící vzduch strhává s sebou vrchní vrstvu pomaleji proudícího vzduchu, vytváří na jeho povrchu nejdřív vlny. Když rozdíly v proudění přetrvávají, začnou se vlny na vrcholech dál zakřivovat do oblouků a můžou se i uzavřít do buňky, nebo dokonce zakroužit do spirály. Úplně zakrouženým se pak lidově říká kočičí oči.
Kelvin-Helmholtzův oblak
Dokonalou ukázku, že stejný jev existuje nejen ve vzduchu, ale třeba i ve vodě, zachytila tento týden evropská družice Sentinel 2 v Arabském moři u břehů severozápadní Indie:
Kelvin-Helmholtzův jev ve vodě