Na severní obloze je v prosinci vidět výrazný shluk hvězd známých jako Plejády. U nás se jim říká Kuřátka, ale většina kultur je zná jako Sedm sester. Problém je ale v tom, že hvězd je v tomto souhvězdí jenom šest. Proč tedy nesmyslný název? Je možné, že příběh o sedmi sestrách je tak starý, že vypráví o dobách, kdy obloha vypadala zcela jinak, naznačuje výzkum.
V antické mytologii se vypráví o sedmi dcerách titána Atlase. Tento obr byl bohy potrestán – musel navěky držet na svých plecích samotná nebesa, a tak nemohl své potomky chránit před znásilněním lovcem Orionem. A proto je proměnil na hvězdy na obloze – jedna z dcer se ale zamilovala do smrtelného muže a ukryla se s ním v lesích, proto je vidět jen šest hvězd.
Jiná řecká verze příběhu zase uvádí, že ztracená sestra byla Elektra, která si zahalila tvář ve smutku nad pádem Tróje.
Podobné příběhy se vypráví po celém světě; například v kulturách australských domorodců jsou Plejády skupinkou mladých dívek – hrají důležitou roli v ženských obřadech. Podobný mýtus se objevuje také mezi dalšími národy po celém světě, například v Japonsku (Plejádám se říká Subaru – proto má stejnojmenná automobilka ve znaku hvězdy), na Borneu, ale i ve střední Africe.
V řadě z nich existuje i spojení mezi Plejádami a blízkým Orionem; toto souhvězdí mnoho kultur označuje za lovce – a také u Aboriginů právě on sestry pronásleduje. Během tohoto lovu se jedna ze sester buď ukryje, zemře, nebo někam zmizí – proto australští domorodci také vidí jen šestici hvězd, nikoliv sedm.
Podobné příběhy o „ztracené Plejádě“ najdeme v evropských, afrických, asijských, indonéských, amerických a domorodých australských kulturách. Mnohé kultury považují souhvězdí za útvar se sedmi hvězdami, ale uznávají, že normálně je jich vidět jen šest – a pak mají příběh, který vysvětluje, proč je sedmá hvězda neviditelná.
Nejstarší příběh v dějinách
Jak to, že australské aboriginské příběhy jsou tak podobné těm řeckým? Antropologové si dříve mysleli, že Evropané mohli přenést řecký příběh do Austrálie, kde byl posléze využitý a proměněný místními lidmi pro jejich vlastní účely. Nové výzkumy ale prokazují, že aboriginské příběhy jsou zřejmě mnohem starší než evropský kontakt. Kultura australských domorodců je totiž tou vůbec nejstarší kontinuálně existující na Zemi – má přes 50 tisíc let a celou tu dobu měla jen minimum kontaktů s jinými.
Dva australští vědci to vysvětlují v článku, který vychází v odborném časopise Advancing Cultural Astronomy. Tvrdí v něm, že je pravděpodobné, že tyto příběhy mají společné kořeny – ty podle nich pocházejí z doby před asi 100 tisíci roky, když ještě žili lidé jen v Africe, odkud se teprve později vydávali do všech koutů planety.
Pečlivá měření vesmírným teleskopem Gaia a dalšími ukazují, že hvězdy Plejád se pomalu pohybují po obloze. Jedna hvězda, Pleione, je nyní tak blízko hvězdě Atlas, že pouhým okem vypadají jako jedna hvězda. „Ale pokud vezmeme to, co víme o pohybu hvězd, a podíváme se o 100 tisíc let zpět, Pleiona byla dále od Atlasu a dala se pozorovat snadno i pouhým okem. Před 100 tisíci lety by tedy většina lidí opravdu viděla sedm hvězd v hvězdokupě,“ uvádí vědci.
Tento pohyb hvězd může podle astronomů pomoci vysvětlit rovnou dvě hádanky: podobnost řeckých a aboriginských příběhů o těchto hvězdách a skutečnost, že tolik kultur říká hvězdokupě „sedm sester“, i když dnes vidíme jen šest hvězd. Vzpomínka na starý mýtus se mohla nést z Afriky do ostatních částí světa a přenášet se pak mezi kulturami.
Alternativní vysvětlení
Plejády jsou a byly velmi matoucím souhvězdím pro celou řadu historiků i astronomů. Množství hvězd, které v nich lidé napočítali, se značně liší – číslovka sedm je sice nejpoužívanější, ale zdaleka ne jediná.
Například Publius Ovidius Naso o nich píše, že „Quae septem dici, sex tamen esse solent“ (Kde o sedmi se mluví, je jich ovšem pouze šest), další slavní autoři Klaudios Ptolemaios a as-Súfí uvádějí jen polohy čtyř hvězd a Alkyoné, vůbec nejjasnější hvězdu Plejád, dokonce ve výčtu tohoto souhvězdí vůbec neuvědějí.
Giovanni Battista Hodierna v úvodu svého díla De Admirandis Coeli Characteribus vysvětluje, že na nesrovnalost v určení počtu viditelných hvězd už v minulosti upozornili mnozí další vědci. Navíc také připomíná, že lidé s ostrým zrakem mohou rozlišit sedm hvězd, ale lidé se slabším zrakem pouze pět.
Moderní astronomie vnesla do už tak nejasné situace další zmatek: kromě šesti až sedmi jasných hvězd je totiž v tomto souhvězdí s pomocí dalekohledu možné pozorovat přinejmenším dalších 30 hvězd.
