Astronomové poprvé pozorovali extrémně silné rychlé rádiové záblesky (FRB), jejichž zdroj se zřejmě nachází v naší vlastní galaxii. Podle vědců by to mohlo pomoci tento záhadný fenomén lépe pochopit.
Teleskopy po celém světě sdílejí data o elektromagnetickém záření, které pochází ze směru, kde leží neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem, takzvaný magnetar jménem SGR 1935+2154. Informoval o tom vědecký web ScienceAlert, podle něhož zatím takový signál z naší galaxie nepřišel.
Rychlé rádiové záblesky jsou jednou z nejzajímavějších záhad moderní fyziky. Jde o extrémně krátké a současně výjimečně silné výtrysky rádiových vln, které na Zemi přilétají z vesmíru. Až donedávna ale nikdo netušil odkud. Trvají několik tisícin sekundy, mají však během nich podle odhadů stejnou energii, jako vyzáří naše Slunce za několik let. Vždy, když je vědci zaznamenali a podařilo se vystopovat jejich původ, byl jejich zdroj mimo Mléčnou dráhu.
Vůbec poprvé je zaznamenali roku 2001 pomocí Parkesova radioteleskopu – od té doby byly pozorovány vícekrát a některé z nich se dokonce opakovaly. Problém s jejich pozorováním je vzdálenost, z jaké pocházejí; jsou tak daleko, že se jen těžko pozná, co je jejich zdrojem.
Že se něco děje s magnetarem SGR 1935+2154, si vědci z rovnou několika observatoří všimli 27. dubna – stal se mnohem aktivnějším a chrlil více rentgenového i gama záření.
Výtrysky záření se opakovaly stále rychleji, až se od sebe téměř nedaly odlišit. A pak se dostavil záblesk, který zachytil teleskop CHIME v Kanadě. Přestože podobných záblesků zaznamenal už více, tento byl výjimečný zejména svou silou. Brzy ho začala potvrzovat také další pracoviště.
Vědci pracují s hypotézou, že záblesky pocházely z oblasti naší vlastní galaxie, tedy Mléčné dráhy, zatím jim ale chybí přesvědčivé důkazy. Je to však zatím nejlogičtější vysvětlení.
Mimozemská hypotéza
Jednou z nejpopulárnějších, ale pro vědce okrajových hypotéz je mimozemské vysvětlení. Někteří fyzici uvažují o tom, že by podobné záblesky mohla úmyslně vysílat technicky pokročilá vesmírná civilizace, která by takto chtěla upozornit na svou existenci. Ale už jen proto, že FRB vycházejí z různých míst ve vesmíru, jde o vysvětlení krajně nepravděpodobné.
Zajímavá je v tomto směru informace z loňského dubna. Tým německých a amerických fyziků popsal, že míra rozptylu (tedy rozdíl mezi vyšší a nižší frekvencí signálu) deseti pozorovaných pulsů je vždy celočíselným násobkem čísla 187,5. Je to značně nepřirozené a z hlediska přírodních jevů i nepravděpodobné. Na Cornellově univerzitě dokonce tuto nepravděpodobnost dokázali kvantifikovat: šance, že je to jen náhodné, je pouze 1:5000.
