Jazykovědec z Bristolské univerzity Gerard Cheshire tvrdí, že dokázal přeložit slavný Voynichův rukopis. O rozluštění podivné knihy úzce spjaté s Prahou se pokoušely už desítky vědců, až doposud ale všechny pokusy selhaly.
Tajemství nejzáhadnější knihy světa je prý odhaleno. Voynichův rukopis spjatý s Prahou přitahuje badatele desítky let
Už po staletí je Voynichův rukopis lákadlem pro vědce i kryptology. Dílo napsané v neznámém jazyce a neznámým písmem vzbuzuje neustále jejich zájem. Až doposud se však nikomu nepodařilo zašifrovaný text se stoprocentní jistotou rozluštit, určit jeho autora a především účel, pro který rukopis vznikl.
- Dokument je pojmenovaný po Wilfridu Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, který text získal v Itálii v roce 1912. V současné době je ve vlastnictví americké Yaleovy univerzity, kde je umístěn v trezoru Beineckeovy knihovny. Na celý rukopis se můžete podívat ZDE.
Rozluštění rukopisu nyní oznámil doktor Gerard Cheshire. Při práci využil kombinaci znalostí lingvistiky a vynalézavosti. Že byl jeho pokus úspěšný, dokazuje, že studii zveřejnil odborný časopis Romance Studies, kde prošla recenzním řízením.
„Když jsem rukopis studoval, několikrát jsem cítil, že chci křičet heuréka. Pak jsem tomu ani nevěřil, a teprve nakonec mi došlo, jak důležitý je to objev. Jak po stránce jazykovědné, tak i co se týká této konkrétní knihy a jejího obsahu,“ uvedl Cheshire. Tvrdí, že realita, kterou rukopis obsahuje, je ještě úžasnější než mýty a fantazie, které se kolem ní doposud točily.
GALERIE
Voynichův rukopis
Dokument psaný jazykem, kterým se nepsalo
Cheshire uvádí, že zatím neznámý jazyk, jímž je Voynichův rukopis napsán, je protorománština, tedy řeč, která doposud nebyla zaznamenána v písemné formě. Proto také měli vědci takový problém s rozluštěním textu.
Protorománština se podle něj používala ve středověku často, ale nikoliv v písemné formě. „Písmo rukopisu je kombinací neznámých a známých symbolů. Nepoužívá interpunkční znaménka, ale některá písmena mají u sebe symboly přízvuků. Všechna písmena jsou psaná malým písmem a obsahují dvojhlásky, trojhlásky, čtyřhlásky a dokonce i pětihlásky. A také slova a zkratky v latině.“
Cheshire se domnívá, že rukopis vznikl na středověkém hradě Castello Aragonese, jenž leží na ostrůvku spojeném kamenným mostem s Ischií. Z toho, co o obsahu textu dokázal zatím zjistit, vyplývá, že ho vytvořily dominikánské sestry jako zdroj odkazů pro dvůr Marie Kastilské, manželky krále Alfonse Aragonského.
Vědec doposud nepřeložil rukopis celý, ale jen některé jeho pasáže, nejčastěji popisy u ilustrací - právě u nich se dá nejsnadněji ověřit správnost překladu. Kompletní překlad dvousetstránkové knihy bude až dalším krokem, na němž hodlá Cheshire teprve začít pracovat.
Řada odborníků rozluštění rukopisu rozporuje
Od oznámení objevu se už vynořila také řada kritik, které tvrdí, že se Cheshire mýlí, že je jeho argumentace velmi slabá a důkazy nejsou opřené o fakta, ale spíš o dohady.
Jedním z problémů je už samotná protorománština. Tento jazyk byl totiž jen teoreticky zkonstruovaný na základě srovnávacího studia románských jazyků. Má být společným výchozím bodem pro všechny románské jazyky a odrážet mluvený jazyk v období před tím, než se románské jazyky rozštěpily.
Ale - podobně jako třeba u indoevropského prajazyka - je protorománština jen modelem, který je pouhou abstrakcí a neodpovídá žádnému reálnému jazyku. Jde tedy o idealizovaný model, nikoliv o popis jazyka reálně existujícího na určitém místě a v určitém čase.
Právě to vytýká Cheschirově analýze americká medievalistka Fagin Davisová, která na Twitteru studii komentovala slovy: „Sorry, lidi, ale protorománština není řešení.“ Pro web Arstechnica pak své námitky konkretizovala: „Jeho pokus o překlad něčeho, co je blábolení a amalgámem mnoha jazyků, je spíš doufáním než opravdovým překladem.“
Davisová není jediným expertem, který už vyjádřil vůči novému pokusu o překlad pochybnosti. Také Greg Kondrak, který se pokusil o rozluštění Voynichova rukopisu pomocí umělé inteligence, nevěří, že jde o dobrou práci. Tvrdí, že pasáže, které měl Cheshire rozluštit, byly do rukopisu dodány až později a nemají s ním zase tolik společného.
A použití protorománštiny je podle něj u knihy z tak pozdní doby velmi nepravděpodobné - až nesmyslné. Další výhrady lingvistů vůči novému pokusu o rozluštění najdete ZDE.
Rukopis s historií plnou otazníků
Prvním doloženým vlastníkem rukopisu byl na počátku 17. století v Praze žijící alchymista Georgius Barschius (Jiří Bareš). Po jeho smrti roku 1662 dokument získal lékař a rektor Karlovy univerzity, učenec Jan Marcus Marci, který jej zaslal učenému jezuitovi Athanasiu Kircherovi, odborníkovi na koptštinu. Není známo, jaké informace Kircher o manuskriptu zjistil. Rukopis byl následně uložen v knihovně Papežské univerzity Gregoriany.
Ohledně obsahu dokumentu a jeho autorství spolu dlouho soupeřily čtyři hypotézy. Buď mělo jít o vědecké dílo anglického učence Rogera Bacona žijícího ve 13. století, o dětský deník Leonarda da Vinciho, o podvrh alchymisty Edwarda Kellyho, který tak chtěl vymámit peníze z císaře Rudolfa. II., anebo o herbář doktora Jakuba Tepence, který císaře léčil.
Na jaře roku 2009 ale objev amerických vědců Bacona, Leonarda i ostatní „ze seznamu podezřelých“ vyloučil. S pomocí radiokarbonové zkoušky určili experti z Yale přibližné stáří. Tajemné dílo čítající původně 270 stran podle nich vzniklo někdy mezi roky 1405 až 1438, takže ho nikdo z výše jmenovaných vytvořit nemohl.
Voynich ve svém obchodě na Soho
Záhadou zatím zůstává i obsah rukopisu. Rostliny, které v něm jsou vymalovány, nebyly nikdy identifikovány. Ani astronomické kresby nebo ilustrace žen dosud nevydaly svá tajemství.
Mezi těmi, kdo se marně pokoušeli rukopis rozluštit, je i americký kryptolog William Friedman, který úspěšně dešifroval kód používaný japonskou armádou za druhé světové války.
Před rokem se o vyluštění pokusil tým výše citovaného Grega Kondraka se specializovaným počítačovým programem založeným na principu strojového učení. Ani tento postup ale nepřinesl posun.
Objevily se desítky, možná i stovky lidí, kteří o sobě tvrdili, že slavný dokument rozluštili. Jejich interpretace jsou však nesmyslné. Podle řady historiků, kteří se Voynichovým rukopisem zabývali, možná ani žádné správné řešení neexistuje a celá kniha je jen úmyslně vytvořený nesmysl.