Největší organismus na planetě umírá. Vědci hledají cestu, jak ho zachránit

Největším organismem planety je klonální kolonie topolu osikového, které se říká Pando. Roste v Utahu a měří asi 43 hektarů. Poslední výzkum ukazuje, že tento rostlinný obr pomalu odumírá.

Video Pando
video

Les Pando umírá

Biologové, kteří les studovali, zatím nezjistili, jak je starý – jisté ale je, že má určitě tisíce let. Jde o jeden masivní organismus sdílející stejnou DNA a propojený kořenovým systémem. Za jeho umírání může podle nejnovějšího výzkumu člověk.

Vědci zveřejnili výsledky studie v odborném časopise PLOS One. Lidé podle této práce ovlivňují růst lesa už stovky let – ale nepřímo. Největší poškození Pando totiž utrpěl kvůli býložravcům, jako jsou jeleni nebo dobytek, kteří okusují stromky.

„Lidé sice les v posledních desetiletích opravdu poškodili, ale nejvíce degradaci ovlivnila nedostatečná regulace býložravců,“ uvádějí vědci v práci. „Všechno to souvisí s lidskými rozhodnutími,“ řekl hlavní autor studie Paul Rogers pro CNN. Zvířata podle něj sice na les mají výrazný vliv, ale jen člověk řídí množství a pohyb zvířat v přírodě.

Co s tím?

Rogers dokonce našel i řešení, jak neblahou situaci vyřešit. Je podle něj potřeba, aby se lidé začali starat o rostlinný i živočišný život současně. Ve Spojených státech totiž tyto činnosti nejsou koordinované: zatímco za regulaci zvířat jsou zodpovědné státní úřady, o rostlinstvo se stará federální úředník.

Vědci vycházeli při psaní této práce ze vzorků stromů, současných i historických fotografií a dalších dat. Z nich vyplývá, že Pando, les a organismus v jednom, začal mizet před přibližně 40–50 lety. Ve stejné době v této oblasti začalo přibývat losů. V současné době na území lesa i v jeho okolí žije řada chráněných býložravců, kteří les ožírají – jedná se například o jelence ušaté.

Další rizika představují rozrůstající se silnice, parkoviště a tábořiště v okolí lesa, které ho připravují o biodiverzitu. Tyto lesy jsou totiž často velmi pestré na živočišné i rostlinné druhy – pro stabilitu celého ekosystému je ale vždy klíčový jeden nebo dva druhy. V tomto případě je to logicky právě topol osikový.

Rogers sice ve své práci konstatuje, že les je v ohrožení, ale současně věří, že pokud se budou lidé jen trošku snažit, mohlo by se podařit ho zachovat. Vedou ho k tomu dva argumenty: topoly osikové jsou jednak velmi odolné stromy, za druhé je celá klonální kolonie Pando už tak stará, že už musela překonat množství krizí. A je tedy schopná se jim svou evoluční strategií přizpůsobovat.