Vědci z Univerzity v Kapském Městě představili první cihly, které jsou vyrobené z lidské moči. Hlavní smysl nové technologie spočívá v tom, že zbavuje svět odpadu a současně produkuje kvalitní stavební materiál – aniž by přispívala k oteplování planety. Experti tím chtějí ukázat, že i ten nejběžnější odpad se může stát prakticky využitelnou surovinou.
Jihoafričtí inženýři představili cihly z lidské moči. Jsou ekologické a dokonale využívají „tekuté zlato“
Experiment začal na univerzitě, kde nechali speciálním způsobem upravit pánské pisoáry. Tekutina v nich neodtékala do kanalizace, ale mířila do zvláštních nádob. Pak ji vědci nechali smísit s obyčejným pískem – a neobyčejnými bakteriemi. Ty zajistily, aby došlo k dokonalému splynutí obou základních přísad a aby cihly byly pevné – fungují jako přírodní lepidlo.
V podstatě se podle autorů tohoto vynálezu jedná o proces podobný tomu, jak vznikají ulity mořských bezobratlých. Výsledná hmota může mít jakýkoliv tvar, inženýři jí dali podobu klasických cihel.
Nová technologie zatím není využitelná v průmyslu. Její výhodou je, že nejenže likviduje hmotu, které se člověk musí zbavovat, ale také během ní nevznikají žádné skleníkové plyny. Zatímco normální cihly se vypalují při teplotách kolem 1400 stupňů Celsia, což vede k masivní produkci oxidu uhličitého, tyto biocihly se nemusí vypalovat vůbec. O jejich ztuhnutí se postará biologická reakce.
Navíc je možné tento proces využít k tomu, aby byly cihly různě pevné. „Pokud si klient přeje cihly o 40 procent pevnější, pak se jen bakterie nechají dělat jejich práci o něco déle,“ popsal metodu její hlavní tvůrce Dyllon Randall.
Tato technologie už byla dříve testována ve Spojených státech, ale místo lidské moči v ní hrála hlavní roli uměle vytvořená substance. Právě využití přirozeného odpadu je ale podle autorů myšlenky tím zásadním – mohlo by to mít dopad nejen na výrobu stavebních materiálů, ale také na průmysl zpracování odpadů.
Při výrobě těchto biocihel se totiž dá získávat jednak dusík, ale také draslík – tedy zásadní složky průmyslových hnojiv. Podle Randalla je lidská moč opravdovým „tekutým zlatem“, které zatím lidstvo nedokáže příliš využívat.
