Družice na oběžné dráze poprvé v dějinách chytila do sítě vesmírný odpad

Tento týden se družici RemoveDEBRIS podařilo něco, po čem inženýři prahnou už desítky let: na oběžné dráze Země lapila do sítě kus odpadu, který kolem naší planety ve stále větším množství obíhá.

Satelitní systém RemoveDEBRIS
Zdroj: RemoveDEBRIS

Družice pro to využila systém aktivního odstranění odpadu – ten spočívá ve vymrštění sítě a zachycení odpadu do ní:

Do kosmu družici vynesla raketa SpaceX CRS-14, která ji dopravila do Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Malý satelit odtamtud vypustili 16. září – společně s další malou družicí typu CubeSat, která v pokusu hrála roli vesmírného odpadu. Síť vystřelená z „lovecké družice“ bez problémů CubeSat zasáhla a chytila.

Je to teprve začátek

Satelit RemoveDEBRIS byl navržen a vyroben konsorciem korporací a výzkumných institucí, které vede Kosmické centrum Surrey pod univerzitou v Surrey. Projekt spolufinancuje Evropská komise. Ředitel Kosmického centra v Surrey Guglielmo Aglietti komentoval úspěch takto: „Jsme naprosto nadšení výsledkem této technologie. Může se to zdát jako jednoduchý nápad, použít síť ve vesmíru k zachycení kousku odpadu, ale vyžádalo si to roky plánování, vývoje a koordinace mezi všemi partnery. Ještě víc práce nás ale čeká, žijeme v opravdu zajímavých časech.“

Jen testování tohoto projektu trvalo šest let: vědci zkoušeli síť v nejrůznějších simulacích stavu beztíže. RemoveDEBRIS v dalších měsících provede další experimenty s touto technologií. Autoři projektu nyní budou družici vylepšovat o navigační systémy, díky nimž bude stroj ještě schopnější odhalovat a zaměřovat kosmické smetí.

Vesmírný odpad

Kolem Země rotuje více než sedm tisíc tun odpadu. Většinou jde o nefunkční satelity a přístroje. Ten nejstarší je Vanguard 1, který svou činnost ukončil v roce 1964. Vědci z mnoha zemí nyní zkoumají nejrůznější postupy, jak nebezpečné úlomky z oběžné dráhy odstranit. „Technologie, které testujeme, jsou vlastně harpuna nebo síť, která by odpad zachytila a přitáhla k Zemi,“ říká Jason Forshaw z Vesmírného centra Surrey. V atmosféře by pak objekty shořely. Stokilové testovací zařízení na úklid vesmíru přijde asi na 340 milionů korun.

Vesmírný odpad se vesmírem řítí první kosmickou rychlostí, tedy necelých 8 kilometrů za sekundu, co je téměř 30 tisíc kilometrů v hodině. Srážka s jedním ze čtyř tisíc satelitů nebo třeba s Mezinárodní kosmickou stanicí může mít fatální následky. V roce 2009 takto ruský vysloužilý Kosmos 255 zničil americký satelit Iridium.

Jeden centimetr letícího odpadu, který zasáhne satelit, má energii výbuchu granátu. „Takže každý takový zásah satelit přinejmenším poškodí, v případě většího objektu jej zničí,“ vysvětluje šéf úřadu vesmírných úlomků ESA Holger Krag.

Opravy nebo nahrazení družic jsou nesmírně nákladné a dlouhé. Satelity dnes přitom ovlivňují náš každodenní život. Od telefonů přes internet, navigace až po předpověď počasí. „V podstatě všechno, na co pomyslíte, využívá satelity a všechny tyto služby jsou velmi ohroženy srážkou, jestli nebudeme brát údržbu vesmíru vážně,“ říká Jason Forshaw z Vesmírného centra Surrey.