Nejen profesionální sport, ale i policie a úřady musí v posledních letech stále častěji řešit otázku přesného věku. Nezletilým uprchlíkům bez doprovodu se má totiž dostávat zvláštní péče a ochrany. Jenže někdy není jasné, jestli se kvůli výhodám nevydávají za děti i dospělí migranti. Věda je sice v určování přesného věku stále úspěšnější, ani tak ale vědci zatím nedokážou lidský věk rozpoznat dostatečně přesně. Naděje teď spočívá v metodách, které zkoumají buňky a jejich části.
Jak poznat věk u nadějných sportovců či příchozích migrantů? Věda nezná dokonalou odpověď
Problémy s určováním lidského věku se objevují už dlouho. Ještě dávno předtím, než do Evropy přišla uprchlická krize, se s tím vypořádával mezinárodní sport – dokonce vznikl termín „věkový doping“. Nejvíce se používal při olympijských hrách v Pekingu roku 2008, kdy kritici obviňovali Čínu, že v jejím ženském gymnastickém týmu zemi reprezentují dívky mladší 16 let, což je věk povolený olympijskými regulemi.
V gymnastice je totiž velmi výhodné, když má závodnice drobnou postavu a nízkou hmotnost, proto se může vyplatit uvádět nepravdivé informace o jejich věku a posílat na závody co nejmladší sportovkyně.
Ve Španělsku se zase řešila kauza, zda je mladému fotbalistovi Bitshiabuovi El Chadailleovi teprve 12 let. Když se sportovní funkcionáři pokoušeli přijít na to, jak na taková nařčení reagovat a jak případně dalším takovým kauzám předcházet, ukázalo se, že to není vůbec snadné.
Tehdy ani v současné době totiž neexistoval způsob, jak u lidí přesně stanovit věk. U stromů je to velice snadné, stačí jen spočítat letokruhy, u člověka ale podobně snadný způsob neexistuje. Přitom nejde říct, že by se vědci o jeho objevení nesnažili – hledali mnoho cest, ale vše doposud marně.
Nadějnými metodami bylo sledovat růst kostí, bílé krvinky, zuby, oční sítnici – ale vlastně nic z toho úplně spolehlivě nefungovalo. Zatím nejpřesnější metodou je sledování takzvaných „epigenetických hodin“. I ty ale dokáží stanovit lidský věk jen s přesností na dva až tři roky.
Jak fungují současné metody?
Co říkají lidské kosti: U dětí může rychlost růstu kostí někdy poskytnout informace o tom, jaký je jejich přibližný věk. Například existuje studie, kdy vědci studovali mladé fotbalisty pomocí magnetické rezistence. Výsledek byl fenomenální: dokázal s 99procentní pravděpodobností určit, zda je sportovec mladší než 17 let. A právě tato metoda se od té doby ve sportu používá nejčastěji – v dubnu 2013 díky ní bylo vyloučeno devět hráčů na africkém fotbalovém šampionátu hráčů do 17 let.
Problém je, že kosti rostou u různých dětí různě rychle, takže podle všeho není zdaleka tak přesvědčivá, jak vyšlo ve studii o mladých sportovcích. Navíc kosti u dospělých přestávají růst, takže je metoda použitelná jen u dětí a dospívajících, a ani to ne vždy. Podle studie v odborném časopise British Medical Bulletin se mohou tyto testy mýlit až o třetinu.
Metoda zkoumání kostí, zejména zápěstních klůstek, pochází z roku 1959, ale od té doby se prokázalo, že kůstky nemusí být zcela „dospělé“ až v 19 letech, jak se tehdy tvrdilo, ale už v 15 letech. Roku 2010 dokonce došlo ke skandálu, když v Austrálii touto metodou špatně určili věk tří migrantských dětí z Indonésie.
Bezzubé zkoumání zubů: Podobně málo určité je také zkoumání zubů. Klasický způsob spočívá v pátrání po zubech moudrosti – jenže ty mohou dorůst v 15 letech, 25 letech nebo dokonce nikdy.
Odpověď v chromozomech: Jednou z metod, která by mohla být velmi perspektivní v budoucnu, ale zatím není příliš prozkoumaná, jsou chromozomy, respektive telomery. V principu to zní ideálně: Telomery jsou důležité části chromozomů – právě ony jsou jakýmsi metrem, jehož stříhání zkracuje délku života. Když se buňky dělí, konce telomerů se zkracují; fungují jako neobnovitelný zdroj, který v podstatě chrání geny. Čím více se zkracují, tím je organismus starší. Zatím se ale nedaří z délky telomerů předpovídat lidský věk.
Mlčenlivé krvinky: Další navrhovanou metodou, která by se mohla dát jednou používat, jsou bílé krvinky, konkrétně jeden jejich druh, jemuž se říká T-lymfocyty. Když tyto buňky stárnou, velmi zvláštně se v nich seskupuje DNA – a tyto změny se s věkem jen prohlubují. Nizozemští vědci navrhli před osmi lety metodu, jak toho využít k přesnému určování věku, ale zatím jejich výsledky nejsou úplně přesvědčivé.
Po stopách molekul: Roku 2013 oznámila skupinu vědců v odborném časopise International Journal of Epidemiology, že našli 22 molekul v lidské krvi, které se v průběhu lidského života mění. Zatím se neobjevila aplikace této metody, která by ji dokázala využít na přesné určení lidského věku, ale samotná metoda je pro to do budoucna velmi slibná – především proto, že se neřídím jediným faktorem, ale kombinuje jich více.
Slibná epigenetika: V lidské DNA jsou přítomné látky, kterým se říká methylové skupiny. Ukázalo se, že někde se v průběhu stárnutí akumulují tak, že tomu procesu dali vědci přezdívku „epigenetické hodiny“. Roku 2011 vědci dokázali pomocí tohoto výzkumu určit jen ze vzorků slin, jak jsou různí lidé staří s přesností na 5,2 roku. Už o dva roky později se objevil jiný výzkum, kde vědci princip vylepšili natolik, že u 656 lidí určili jejich věk už s přesností na dva až tři roky. I to je ale stále málo na to, aby to stačilo k jeho přesnému určení.
Kde je problém?
Všechny tyto studie podle vědců spojuje jeden základní problém. Jednotliví lidé se od sebe až příliš liší, jejich vývoj je na základě vrozených znaků i vnějšího prostředí natolik rozdílný, že i rozdíly mezi stejně starými lidmi mohou být nesmírně rozsáhlé.
„Zásadní je znát své limity. My věk odhadujeme, neurčujeme ho,“ popsal stav současných metod Jim Lewis, předseda Komise na odhadování věku, která pracuje pod American Board of Forensic Odontology. Podle něj je ale třeba metoda na odhad věku podle zubů moudrosti značně spolehlivá, americkými úřady je využívána už od devadesátých let dvacátého století.
K čemu je třeba vědět, kolik je člověku let?
- Ve sportu je to očividné; pokud není znám reálný věk sportovce, nemůže být sportovní zápolení zejména mezi mladými lidmi spravedlivé.
- Podobně užitečné je poznání věku lidí u migrantů, kdy by se s přesnějšími metodami dalo poznat, zda jde o mladistvého, anebo už zcela dospělého člověka.
- Kvalitnější poznání by pomohlo také policii; pokud by se na místě činu našel vzorek krve, mohli by z něj vyšetřovatelé poznat jeho věk, a tak by vytvořili ještě sofistikovanější a přesnější portrét podezřelé osoby.
- V zemích s méně kvalitní byrokracií by se daly tyto metody také použít u osob, které žádají o důchod, ale nejsou schopné doložit svůj věk pomocí dokladů.