Večer člověka přepadá hlad, protože se zvyšuje produkce hormonu, který stimuluje chuť k jídlu. Aby šlo pokušení odolat, je lépe nevynechávat oběd a svačinu. Ve večerních hodinách totiž klesá hladina peptidu YY a proteinu leptinu, které vyvolávají pocit sytosti. Proto podle vědců není pro člověka ideální čelit večernímu pokušení vyhladovělý.
Večer je obtížné vzdát se nějakého toho sousta navíc, odolat pokušení dát si nášup nebo tabulku čokolády u televize. Svou roli zde hraje to, že většina lidí se teprve večer dokáže posadit v klidu ke stolu a věnovat jídlu náležitý čas. Nyní však vědci zjistili, že těžko ovladatelný večerní hlad alespoň částečně závisí na tom, jak se během dne mění koncentrace hormonů, které signalizují hlad a pocit sytosti.
Studie zveřejněná na stránkách International Journal of Obesity, o níž informoval italský deník Corriere della Sera, ukazuje, že později odpoledne se vylučuje méně hormonů, které pomáhají, aby to organismus s jídlem nepřeháněl. Naopak hladina těch hormonů, jež vyvolávají touhu po jídle, s nástupem večera postupně stoupá.
Test s bohatým bufetem
Jen málo utěšující zprávu přináší výzkum realizovaný na malé skupině dobrovolníků trpících obezitou či nadváhou, z nichž polovina trpěla poruchou záchvatovitého přejídání a druhá polovina tuto poruchu neměla, ale přesto měla nadbytečné kilogramy.
Psychiatrička Susan Carnellová z Univerzity Johnse Hopkinse se snažila zjistit, zda se množství hormonů spojených s touhou po jídle během dne mění a zda jsou zde souvislosti s poruchami příjmu potravy, jako je záchvatovité přejídání, pro něž je charakteristické noční buzení hlady, anebo se stresem, který bývá často spojován s neschopností mít kontrolu nad jídlem.
Carnellová dala dobrovolníkům v devět hodin dopoledne a ve čtyři odpoledne pokrm obsahující vždy zhruba šest set kalorií. Pak dobrovolníci podstoupili experimentální test stresu, kdy dvě minuty drželi ruku ponořenou do studené vody (nejde o mučení, ale o metodu používanou v laboratořích k navození kontrolovaného stresu stejného pro všechny).
Poté psychiatrička měřila hladinu stresového hormonu kortizolu a hladinu hormonů spojených s kontrolou chuti k jídlu, jako je ghrelin, který způsobuje hlad, peptidu YY a leptinu, které naopak navozují pocit sytosti. Po další půlhodině přišla poslední část experimentu: Aby zjistila, jak jsou testované osoby schopny kontrolovat chuť k jídlu tváří v tvář jídlu v různých denních hodinách, nabídla všem bohatý bufet s pizzou, brambůrky, moučníky a čokoládou.
K jídlu nutí hormony
Výsledky především ukazují, že ráno je pocit hladu nižší než večer. Není to jen pocit, protože večer je nejnižší koncentrace peptidu YY, který snižuje chuť k jídlu. Naopak roste hladina hormonu ghrelinu, který člověka nutí jíst. To se nejvýrazněji projevuje u osob se záchvatovitým přejídáním. U nich je ráno úroveň ghrelinu zvláště nízká, zatímco večer velmi vysoká.
Tendence ke zvyšování hladiny hormonů hladu roste také ve chvíli, kdy je člověk ve stresu, a večer je tato situace přímo výbušná. Tím, jak celodenní stres vrcholí, totiž hladina hormonů, které nutí hledat útěchu v jídle, roste výrazněji, než když je člověk v dobré náladě.
„Večer je pravděpodobnější, že budeme z hormonálních důvodů jíst více a příliš, aniž bychom si to uvědomovali, především trpíme-li záchvatovitým přejídáním nebo jsme-li ve stresu,“ říká doktorka Carnellová.
„Jestliže víme, že pokušení je pravděpodobnější, umožňuje nám to přijmout nějaká protiopatření: jestliže například jíme více v prvních hodinách dne, nevynecháváme oběd a odpoledne si dopřejeme zdravou svačinu, dospějeme k večeru méně vyhladovělí a schopni více držet na uzdě sklon k přejídání,“ dodává.
