Boj proti požárům už dávno není jen záležitostí hadic a hektolitrů vody. Byť jsou tyto metody stále používané, moderní věda přišla s množstvím pomůcek, které hasičům pomáhají zvládat ty nejsložitější situace.
Lesní požáry, jež právě zuří v Kalifornii, představují pro hasiče jednu z největších výzev; v ohni je obrovské množství hmoty, v ohrožení jsou lidské životy i majetek a plameny se extrémně snadno šíří. Aby takové ohně mohli zvládnout, potřebují kombinovat klasické postupy s tím nejmodernějším, co jim nabízí moderní věda a technologie.
Jak zkrotit požár: Plamenometem
Klasický postup, který se při takových zásazích používá, je založen na tom, že zpočátku je nutné ohni zabránit, aby se nešířil dál. K tomu se využívá kombinace hašení vodou s použitím těžší techniky. Na zemi se rozmístí hasiči s hadicemi v rozestupech přibližně třiceti metrů a pomocí vody z nich brání ohni, aby nezasáhl další porosty.
Buldozery, traktory nebo dokonce vojenská technika pak slouží k tomu, aby vytvořily bezpečný perimetr – tedy oblast, v níž není nic hořlavého, takže se tam plameny nemají čím živit.
Někdy se používá metoda, která by se dala nazvat „boj ohněm proti ohni“. Ta spočívá v kontrolovaných požárech, které mají vypálit oblasti, kudy by se mohly ohně šířit dál. Tento trik ale může snadno selhat, zejména když je oblast dlouhodobě vysušená, jako třeba při současných požárech v Kalifornii.
Vedle toho jde o záležitost značně rizikovou – zapálit rozsáhlou oblast kontrolovaně a tak, aby u toho sám hasič neuhořel, to představuje značnou výzvu. Američtí hasiči na to používají například terénní čtyřkolky, které jsou vybavené plamenomety; díky nim mohou rychle zažehnout ohně v rozsáhlých předem vybraných částech vegetace.
Střemhlavý útok na oheň
Hašení požárů se často přirovnává k válce, proto se také používají obraty jako „boj s ohněm“. Metody, které hasiči proti plamenům v přírodě používají, opravdu mnohdy z vojenských technologií vycházejí.
Dnes už klasickou metodou je hašení požárů z letadel a vrtulníků. Ty se mohou dostat na místa, kam už neproniknou lidé, jsou schopné cíleně likvidovat vybraná ohniska požáru nebo místa, kde jsou lidé v ohrožení. Z letadel i helikoptér se může svrhávat dolů voda nebo vybrané chemikálie, jež potlačují hoření. Typickou látkou je například fosforečnan amonný, který při zahřívání vytváří jakýsi ochranný povlak, který izoluje vůči okolnímu kyslíku – a oheň bez přísunu kyslíku hyne.
Většinou se k takovým zásahům používají větší stroje, které unesou značné množství hasících látek. Spojené státy na to mají například vrtulníky Sikorsky S-70C nebo Bell 205Ukrajina zase využívá upravenou verzi sovětského víceúčelového dvoumotorového vrtulníku Mil Mi-17.
Mnohdy tyto stroje nosí takzvané Bambi vaky, tedy veliké vodotěsné pytle, které jsou zavěšené pod helikoptérou a dají se naplnit vodou třeba z rybníku. Vrtulník se tedy nemusí vůbec vracet na základnu a velice to urychluje celý proces hašení.
K dispozici je má i Česká republika, která je využívá na vrtulnících Bell 412 letecké služby Policie ČR nebo na armádních Sokolech W-3A. Tyto Bambi vaky unesou 465-1000 litrů vody a byly už mnohokrát úspěšně použity, například při rozsáhlých lesních požárech ve Slovenském ráji.
Co se týká letadel, na hašení se jich používá s úpravami spousta typů, včetně obřího Boeingu 747. Dokonce vzniklo několik speciálních letadel vytvořených jen pro potřeby hasičů. Roku 1998 byl představený ruský obojživelný letoun Berijev Be-200 Altair, který je specializovaný právě na hašení velkých požárů. Umí vodu tankovat jak na letišti, tak i při letu nad hladinou – jeho silné pumpy natáhnou dvanáct tisíc litrů za pouhých čtrnáct sekund letu. Stejný účel má i kanadský Canadair CL-215 ze šedesátých let dvacátého století.
Bombardujme požár
Bomby z letadel se na požáry vrhají už dlouhá desetiletí. Spojené státy už od roku 1947 experimentovaly s hašením lesních ohňů tím, že na ně svrhnou bomby naplněné vodou. Ukázalo se, že jde o slepou cestu, účinek na zkrocení požáru byl totiž minimální. Místo bomb se proto začaly používat nádrže, které pojaly více tekutiny.
Letos se ale během lesních požárů ve Švédsku bombardování ohně vrátilo, tentokrát v úplně jiné podobě. Nadzvuková stíhačka JAS-39 Gripen svrhla na jedno z ohnisek požáru bombu přesně naváděnou laserovým paprskem – síla exploze sfoukla požár v okolí přibližně sta metrů od epicentra podobně, jako lidé sfoukávají svíčku.
Jednalo se o experiment, který byl podle jeho autorů úspěšný. Nejde o žádný přelom, s touto technologií se experimentovalo už v minulosti, teoretické práce na toto téma existují dokonce i z České republiky.
Informace jsou všechno
V minulosti sloužily jako informační centra pro lokalizaci požárů vysoké věže, v Evropě nejčastěji ty kostelní. Například v Poličce na jedné takové sloužil jako živý varovný systém otec slavného hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Ve Spojených státech k tomu měli zase v Arizoně soustavy desítek dřevěných věží.
V moderní době se k tomu používala letadla, po roce 2000 je začaly doplňovat a nahrazovat drony. Nejnověji se už používají satelitní systémy, v USA jde o data ze systému Landsat, v Evropě o Sentinel-2.
