Současně z dat analyzovaných londýnskými vědci vyplývá, že pokud tito lidé migrují, nejčastěji se usazují v podobně velkých městech – snaží se v tom kopírovat svůj původní životní styl. To stejné platí také u obyvatel velkých měst. Pravděpodobnost, že se z nich stanou migranti, je sice výrazně nižší, ale když už se to stane, tak míří do velkoměst.
Hlavní autor studie, matematik Rafael Prieto Curiel, popsal, v čem jsou tyto výsledky tak důležité: „Mohou mít dopad na migrační politiku v budoucnosti – vlády budou schopné lépe předpovídat, kam a odkud budou lidé v jejich zemích migrovat.“
Migrace podle něj není z principu negativní jev, ale objevuje se mnoho problémů v integraci migrantů: „Migranti přispívají k prosperitě své nové vlasti svými dovednostmi i aktivitami, ale migrace vyžaduje integraci sociálních systémů a plánování, aby to umožnilo jejich kvalitní usazení v novém prostředí, kde se budou moci lokálně plně zapojit.“
Integrace je zásadní
Profesor Stephen Bishop, který pracoval na matematickém modelu této studie, vyzdvihl jeho výhody: „Tento nový model zatím na migrační vzorce nebyl použitý. Aplikovali jsme ho na vliv velikosti měst na migraci. Společně s dalšími daty o vzdálenosti migrace máme teď důkazy o tom, jaký je systém migrace.“
Co bude dál?
Podle tohoto vědce se dá tento model využít na přesnější předpovědi migrujících populací, protože se vyhýbá předsudkům, jež byly obsažené ve starších studiích. Vědci vycházejí z dat o vzorech migrací ve Spojených státech, a to jak vnitrozemské, tak i ze zahraničí.
Ukazuje se, že u migrantů ze zahraničí je o něco vyšší pravděpodobnost, že zamíří přímo do velkých měst – preferují co největší metropole. Podle vědců za to může fakt, že právě tam najdou s největší pravděpodobností někoho, kdo pochází z podobné kultury, a také je tam největší pravděpodobnost nalezení práce. Právě tématu mezinárodních migrantů se chtějí britští vědci věnovat v pokračování této studie.
